Knižní tip: The Inconspicuous God. Heidegger, French Phenomenology, and the Theological Turn

The Inconspicuous GodThe Inconspicuous God

Heidegger, French Phenomenology, and the Theological Turn
Jason W. Alvis
Publication date: 06/01/2018
ISBN: 978-0-253-03332-1

Dominique Janicaud once famously critiqued the work of French phenomenologists of the theological turn because their work was built on the seemingly corrupt basis of Heidegger’s notion of the inapparent or inconspicuous. In this powerful reconsideration and extension of Heidegger’s phenomenology of the inconspicuous, Jason W. Alvis deftly suggests that inconspicuousness characterizes something fully present and active, yet quickly overlooked. Alvis develops the idea of inconspicuousness through creative appraisals of key concepts of the thinkers of the French theological turn and then employs it to describe the paradoxes of religious experience.

Jason W. Alvis teaches Philosophy at the University of Vienna, and is a Research Fellow with the Austrian Science Fund (FWF). He is author of Marion and Derrida on the Gift and Desire: Debating the Generosity of Things, and he currently serves as the European Editor of The Journal for Cultural and Religious Theory.

Odkaz na stránky vydavatelství.

Knižní tip: Hermeneutics and Phenomenology

Hermeneutics and Phenomenology

Figures and Themes

Editor(s): Saulius Geniusas, Paul FairfieldMedia of Hermeneutics and Phenomenology
The relationship between these two central theoretical and philosophical approaches, which we thought we knew, is more complex and interesting than our standard story might suggest. It is not always clear how hermeneutics-that is, post-Heideggerian hermeneutics as articulated by Hans-Georg Gadamer, Paul Ricoeur, and a large number of thinkers working under their influence-regards the phenomenological tradition, be it in its Husserlian or various post-Husserlian formulations. This volume inquires into this issue both in general, conceptual terms and through specific analyses into questions of ontology and metaphysics, science, language, theology, and imagination. With a substantial editors‘ introduction, the volume contains 15 chapters, from some of the most significant scholars in this field covering the essential questions about the history, present and future of these two disciplines. The volume will be of interest to any philosopher or student with an interest in developing a sophisticated and nuanced understanding of contemporary hermeneutics and phenomenology.
Odkaz na stránky vydavatelství

Letní škola filosofické antropologie: Kantovy antropologické spisy 1

10. července proběhlo první setkání v rámci Letní školy filosofické antropologie, jejímž tématem budou Kantovy antropologické spisy.

Vodítkem jsou Kantovy kratší texty obsažené ve výboru Studie k dějinám a politice, který vyšel v překladu Jaromíra Loužila a péčí Milana Sobotky v nakladatelství OIKOYMENH v roce 2013. Konkrétně budeme pod vedením Aleše Nováka a Jakuba Chavalky postupně číst, interpretovat a diskutovat texty Idea všeobecných dějin ve světoobčanském smyslu z roku 1784, Domnělý počátek dějin lidstva z roku 1786 a Konec všech věcí z roku 1794.

Text pro potřebu prvního semináře je ke stažení zde.

Pořádá: Společnost pro filosofickou antropologii

Místo konání: Pražské kreativní centrum

Termíny konání: 10. července, 24. července, 7. srpna, 21. srpna, 4. září vždy od 18:30

Vstup volný bez nutnosti registrace.

 

Knižní tip: Wirklichkeit. Beiträge zu einem Schlüsselbegriff der Hegelschen Philosophie

Wirklichkeit. Beiträge zu einem Schlüsselbegriff der Hegelschen Philosophie

Hegel-Tagung in Padua im Juni 2015
Hrsg. von Luca Illetterati und Francesca Menegoni
2018. 280 stran. 89,00 €
ISBN 978-3-465-00664-0
Geist und Geschichte 4
Veröffentlichungen der Internationalen Hegel-Vereinigung 28

Dieser Band enthält die Beiträge einer Arbeitstagung, die im Zusammenhang mit den Hegeltagen der Internationalen Hegel-Vereinigung vom 3. bis 5. Juni 2015 an der Universität Padua stattfand. Bei dieser Gelegenheit wurde ein ebenso zentraler wie aktueller Begriff zur Debatte gestellt. Die „Wirklichkeit“ verbindet die derzeitigen Auseinandersetzungen mit Realismus und Antirealismus und die Gegenüberstellung von Realismus und Idealismus innerhalb der klassischen deutschen Philosophie. Vor allem aber beinhaltet der Begriff die Herausforderung der Hegelschen Philosophie, die in dem berühmten Doppelsatz, „Was vernünftig ist, das ist wirklich; und was wirklich ist, das ist vernünftig“ zum Ausdruck kommt. Die Beiträge dieses Bandes erörtern die Frage der Wirklichkeit sowohl auf einer theoretischen Ebene als auch in Hinsicht auf die praktische Dimension. In beiden Fällen richtet sich das Augenmerk einerseits auf Hegels Argumentation selbst, andererseits auf deren Neubetrachtung im Rahmen der zeitgenössischen Philosophie.

This volume contains the contributions to a workshop held in conjunction with the Hegel Days of the International Hegel Society  from 3 to 5 June 2015 at the University of Padua. On this occasion, a pivotal as well as currently much debated concept was under discussion. The concept of „reality“ combines the current confrontations with realism and anti-realism and the juxtaposition of realism and idealism within classical German philosophy. Above all, however, the term embraces the challenge of Hegelian philosophy, which finds its seminal expression in the famous double phrase, „Was vernünftig ist, das ist wirklich; und was wirklich ist, das ist vernünftig„. The contributions in this volume discuss the question of reality both on a theoretical level and in terms of the practical dimension. In both cases, the focus is on Hegel’s line of argumentation itself as well as on its re-examination in the context of contemporary philosophy.

Odkaz na stránky vydavatelství.

 

Knižní tip: Martin Heidegger, Anmerkungen VI–IX (Schwarze Hefte 1948/49–1951)

Heidegger, Martin: Anmerkungen VI–IX („Schwarze Hefte“ 1948/49–1951)

Heidegger, Martin: Anmerkungen VI–IXHrsg. von Peter Trawny
2018. VI, 422 Seiten
Ln 58,00 € ISBN 978-3-465-00583-4
Kt 49,00 € ISBN 978-3-465-00566-7

Mit den »Anmerkungen VI–IX« wird die Veröffentlichung von Heideggers Schwarzen Heften fortgesetzt. Die zwischen 1948/49 und 1951 entstandenen Aufzeichnungen kommentieren noch zuweilen politische und gesellschaftliche Erscheinungen der deutschen Nachkriegszeit, beziehen sich aber immer mehr auf ein »Denken des Seyns kd« (kd = kreuzweise durchgestrichen), das Heidegger jenseits der Philosophie entwickeln möchte. Wichtige Themen der Spätphilosophie wie die Frage nach dem »Gestell« werden entfaltet. In den »Anmerkungen VIII« sind zudem Spuren der Wiederbegegnung mit Hannah Arendt zu finden. Der Reichtum immer neuer Formulierungen, das Erkunden unbekannter Wege im Denken, geben Einblick in die Kreativität dieses einzigartigen Philosophen.

Vol. 98 of the Heidegger Gesamtausgabe „Anmerkungen VI–IX“ continues the publication of Heidegger’s “Black Notebooks”. The notations made between 1948–49 and 1951 still occasionally comment on political and social phenomena of the post-war German period, but increasingly refer to a „thinking of beyng kd“ (kd = crossed out), which Heidegger intends to develop beyond philosophy. Important themes of Heidegger´s late philosophy as well as the question of the „Gestell“ (“framework”) are developed. Also, traces of the reunion with Hannah Arendt can be detected. The wealth of new formulations and the exploration of hitherto unknown pathways in thought contained in this volume grant insight into the creativity of this unique philosopher.

Odkaz na stránky vydavatelství.

Svazkem 98 pokračuje zveřejňování Heideggerových utajovaných černých poznámkových notesů, které představují oproti předchozím naprostou změnu myslitelského i jazykového klimatu. Zcela se vytratil záštiplný vztek typicky především pro notesy z doby těsně před druhou světovou válkou a během ní, dikce se zklidnila a zápisky se netýkají společenských, politických ani osobních invektiv, nýbrž jsou ryze filosofické. Heidegger vykračuje na novou cestu myšlení a hlavně řečového vyjádření. Formuluje si nový slovník, který ho proslavil v poválečných textech jako byly např. přednášky Věc, Otázka techniky, Řeč, Básnicky bydlí člověk. Zde totiž Heidegger pracuje na jednoduchosti vyslovování prostého myšlení, o kterém hovoří v posledním odstavci Dopisu o „humanismu“. Notesy tak představují takřka přímý přenos z myslitelské dílny, kde filosof neuvěřitelně koncentrovaně usiluje o nalezení co nejpřesnějšího vyjádření prostého myšlení. Heidegger především opakovaně opouští myšlenku „bytí“ a píše tento „pojem“ důsledně přeškrtnuté křížem. Namísto myšlení otázky „bytí“ nastupuje myšlení toho, co nazývá „rozdíl“ (něm. Unterschied), většinou dokonce psaný rozdělený spojovníkem (Unter-Schied). Myšlení „bytí“ prý stále vězí v metafysice, která představuje zapomnění roz-dílu, ze kterého pak pochází i nihilismus a hegemonie techniky, kterou Heidegger radikálněji promýšlí již pod označením Gestell.

Myšlení roz-dílu pak vede cestou k nalézání toho, co Heidegger zde poprvé pojmenuje jakožto součtveří (něm. Geviert), jež vidí jakožto souhru dimenzí světa, který skýtá věci, a věci, jež udílí tvář(nost) světu, a proto hovoří o roz-dílu svět/věc (něm. Unter-Schied von Welt/Ding) v jejich nerozlučné jednotě, kde není žádná spojka „a“, jež by separovala svět a věc, protože vpravdě jsou jednotou události (Heidegger používá starobylé německé slovo Ratsal ve spojení se slovem „náhlost“ – něm. Jähe) světa/věci a věci/světa. Náhlost události světa/věci je pro něj novou záležitostí myšlení namísto „ontologické diference“. Tak jako myšlení opouští téma ontologické diference bytí a jsoucna (včetně konceptu „dějin bytí“), opouští rovněž označení filosofie: Heidegger důsledně hovoří o myšlení a slovo filosofie je bezvýhradně pejorativní. V této podobě se notesy spíše podobají Nietzscheho živelnému boji demonstrovanému v jeho pozůstalosti, kterou Heidegger vždy považoval za jádro Nietzschova myšlení a přikládal mu mimořádný význam a sám byl patrně „organismem“ Nietzschovy pozůstalosti velice fascinován a inspirován a snad i podle ní si zřídil a vedl „instituci“ svých poznámkových notesů. Notesy tedy nejsou žádné deníky, nýbrž – jak to Heidegger opakovaně vyjadřuje – myslitelskou dílnou, kde probíhá zácvik do řemesla myšlení a jemu odpovídající řeči. Snad proto si jich sám tolik cenil.

Notesy z roku 1950-51 pak svědčí o opětovném setkání s Hannah Arendtovou a od té chvíle se v nich náhle objevuje motiv lásky. Notes z roku 1951 pak končí naprosto překvapivě a zcela nezprostředkovaně úvahami o bohyni, leč to indikuje Heideggerův „objev“ toho, co s Parmenidově „básni“ sluje „nehnuté srdce pravdy“: bohyní je bohyně Alétheia z řečené „básně“, jak to bude Heidegger čím dál tím radikálněji rozebírat do konce svého života. Vydavatel svazku, Peter Trawny, sugeruje, že setkání s Arendtovou coby svého druhu „múzou“ (i o Mnemósyné, matce múz, je totiž v uvedeném notesu řeč) vlilo šedesátiletému mysliteli novou inspiraci a sloužilo jakožto určitý „katalyzátor“ jeho myšlení.

V průběhu všech notesů pak Heidegger odkazuje k sešitům zvaným Vier Hefte (Čtyři sešity), jež podle jeho vlastních slov zastupují nikdy nezrealizovaných druhý díl spisu Bytí a čas. Jejich vydání v podobě svazku 99 nás právě čeká a je možné, že přinesou ještě nejedno překvapení.

 

Knižní tip: Heidegger Becoming Phenomenological, Interpreting Husserl through Dilthey, 1916–1925

Interpreting Husserl through Dilthey, 1916–1925

Robert C. Scharff

In this first book-length study of the topic, Robert C. Scharff offers a detailed analysis of the young Heidegger’s interpretation of Dilthey’s hermeneutics of historical life and Husserl’s transcendental phenomenology. He argues that it is Heidegger’s prior reading of Dilthey that grounds his critical appropriation of Husserl’s phenomenology. He shows that in Heidegger’s early lecture courses, a “possible” phenomenology is presented as a genuine alternative with the modern philosophies of consciousness to which Husserl’s “actual” phenomenology is still too closely tied. All of these philosophies tend to overestimate the degree to which we can achieve intellectual independence from our surroundings and inheritance. In response, Heidegger explains why becoming phenomenological is always a possibility; but being a phenomenologist is not. Scharff concludes that this discussion of the young Heidegger, Husserl, and Dilthey leads to the question of our own current need for a phenomenological philosophy—that is, for a philosophy that avoids technique-happiness, that at least sometimes thinks with a self-awareness that takes no theoretical distance from life, and that speaks in a language that is “not yet” selectively representational.
Robert C. Scharff is Professor of Philosophy Emeritus at the University of New Hampshire and Executive Director of ITERATA, a non-profit institute for the study of interdisciplinarity in science, industry, and higher education. He is author of How History Matters to Philosophy (2015), Comte After Positivism (2002), and numerous papers on 19th and 20th century positivism, postpositivism, and continental philosophy; co-editor (with Val Dusek) of The Philosophy of Technology (2003, 2014); and former editor of Continental Philosophy Review (1994–2005).

Přednáška Martina Vrabce o Schellingovi

19. června přednesl Martin Vrabec od 18:30 přednášku v rámci semináře Společnosti pro filosofickou antropologii na téma Schellingovo „antropologické schéma“. Příspěvek se věnoval Schellingově antropologické analýze pocházející z jeho středního myslitelského období, v níž sleduje celkovou skladbu lidského ducha, jeho jednotlivé schopnosti a jejich vzájemné vztahy. Ukázalo se, v jakém smyslu je podle Schellinga bytostným charakterem lidského ducha žádostivost, proč k naší mysli neodlučitelně patří melancholická touha a v jakém smyslu je jeho nikdy ne zcela překonaným základem šílenství.

Včerajšia prednáška dr. Vrabca k Schellingovej antropologickej schéme sa nenahrávala – tí, čo neprišli, však nemusia…

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Středa 20. června 2018

 

Letní škola filosofické antropologie: Kantovy antropologické spisy

Letní škola filosofické antropologie: Kantovy antropologické spisy

Pořádá: Společnost pro filosofickou antropologii

Místo konání: Pražské kreativní centrum

Termíny konání: 10. července, 24. července, 7. srpna, 21. srpna, 4. září vždy od 18:30

Immanuel Kant je až příliš samozřejmě považovaný za zakladatele filosofické antropologie, aniž by o tomto jeho údajně zakladatelském počinu panovalo širší či hlubší povědomí. Proto chceme tematizovat Kantovy antropologické spisy z 80. a 90. let 18. století, aby případně vyšlo najevo, zda a v jakém smyslu Kant může být opravdu považovaný nejen za zakladatele filosofické antropologie, ale především, v jaké míře jsou jeho myšlenky i nadále inspirativní a případně „aktuální“ dodnes, kdy ohledně lidské přirozenosti panují nejrůznější kontroverze včetně jejího výslovného popírání.

Výsledek obrázku pro immanuel kant

Vodítkem budou Kantovy kratší texty obsažené ve výboru Studie k dějinám a politice, který vyšel v nakladatelství OIKOYMENH péčí Milana Sobotky a v překladu Jaromíra Loužila v roce 2013. Konkrétně budeme pod vedením Aleše Nováka a Jakuba Chavalky číst, interpretovat a diskutovat texty Idea všeobecných dějin ve světoobčanském smyslu z roku 1784, Domnělý počátek dějin lidstva z roku 1786 a Konec všech věcí z roku 1794.

 

Zváni jsou všichni zájemci o německou klasickou filosofii, filosofickou antropologii či filosofii vůbec.

Akce hodlá iniciovat každoroční tradici letních škol filosofické antropologie.

Vstup volný bez nutnosti registrace.

Přednáška Jana Freie o Heinrichu Barthovi

 

Dne 5. června 2018 pronesl Jan Frei z Archivu Jana Patočky v rámci semináře Společnosti pro filosofickou antropologii přednášku na téma Existence jako stálé rozhodování? K filosofii Heinricha Bartha.

Anotace: Poněkud ve stínu hlavních představitelů filosofie existence rozvíjel její specifickou variantu také švýcarský filosof Heinrich Barth (1890-1965). Přednáška představí její hlavní pojmy – rozhodování, existenciální poznání, existenciální pravdu, kontingenci a některé další – a naznačí jejich přínos pro výklad lidské existence i jejich meze.

Zde je odkaz na záznam přednášky na kanálu SFA na YouTube.

 

Prednášku dr. Freia z utorka nájdete na youtube:https://www.youtube.com/watch?v=4yYroGH-5ig

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Sobota 9. června 2018

 

Zde je též odkaz na internetové stránky Existence – Transcendence, jež spravuje Jan Frei, s ukázkami textů Heinricha Bartha a dalších filosofů existence.

 

Přednáška Jiřího Hoblíka na semináři Společnosti pro filosofickou antropologii

22. května 2018 pokračoval pravidelný podvečerní seminář Společnosti pro filosofickou antropologii přednáškou doc. Jiřího Hoblíka s názvem Starozákonní antropologie.

Anotace: Příspevěk sledoval příběh o stvoření člověka jako základní doklad biblické antropologie, vztah jedince a společnosti, jakým způsobem filosofický pojem subjektu zpřístupňuje sebepochopení člověka mimo filosofii, dějinnost myšlení o lidském světě a étos a etiku v hebrejském podání.

Zde je audiovizuální záznam přednášky na YouTube kanálu SFA..

 

Knižní tip: Daniela Vallega-Neu, Heidegger’s Poietic Writings: From Contributions to Philosophy to The Event

Daniela Vallega-Neu

Heidegger’s Poietic Writings
From Contributions to Philosophy to The Event

Indiana University Press. Edice Studies in Continental Thought.

2018. 256 stran. ISBN 9780253033888.

Heidegger's Poietic Writings

Engaging the development of Heidegger’s non-public writings on the event between 1936 and 1941, Daniela Vallega-Neu reveals what Heidegger’s private writings kept hidden. Vallega-Neu takes readers on a journey through these volumes, which are not philosophical works in the traditional sense as they read more like fragments, collections of notes, reflections, and expositions. In them, Vallega-Neu sees Heidegger searching for a language that does not simply speak about being, but rather allows a sense of being to emerge in his thinking and saying. She focuses on striking shifts in the tone and movement of Heidegger’s thinking during these important years. Skillfully navigating the unorthodox and intimate character of these writings, Vallega-Neu provides critical insights into questions of attunement, language, the body, and historicity in Heidegger’s thinking.

Daniela Vallega-Neu profile picture

Odkaz na stránky vydavatelství IUP.

Daniela Vallega-Neu zavítá do Prahy v druhém prosincovém týdnu, aby společně s Alešem Novákem uspořádali dne 11. prosince 2018 workshop v Pražském kreativním centru na téma zásadního spisu Martina Heideggera Příspěvky k filosofii (Ze spatření), který Daniela Vallega-Neu přeložila do angličtiny a na jehož českém překladu pro vydavatelství Togga pracuje právě Aleš Novák.

 

 

Konference Dvě století Karla Marxe

Společnost pro filosofickou antropologii uspořádala ve dnech 4. – 5. května 2018 konferenci Dvě století Karla Marxe u příležitosti 200. výročí jeho narození.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Dvě století Karla Marxe 🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Pondělí 7. května 2018

 

Program

Petr Kužel (Flú AV ČR) – Marxova filosofie a její kritická funkce

Cílem přednášky je přiblížit nejvýznamnější prvky Marxova kritického přístupu. Přednáška pojedná nejprve o metodologických a epistemologických aspektech Marxovy teorie. Přiblíží Marxovu distinkci mezi tzv. „předmětem poznání“ a „reálným předmětem“ a tím, co Marx nazývá „exoterickou“ a „ezoterickou“ rovinou zkoumání a jejich vztah; jeho kritiku empirismu a naznačí souvislost tohoto přístupu s přístupem francouzské historické epistemologie. Na příkladu Marxovy kritiky politické ekonomie se pak přednáška zaměří na to, jak Marxova metoda historizace kategorií a jejich „denaturalizace“ může být i účinným nástrojem deideologizace tím, že jednak odhaluje sociální a historickou konstituovanost určitých fenoménů, a zbavuje je tak zdání přirozenosti, a zároveň vysvětluje v souladu s principy kritické teorie, proč o určitých společenských jevech vznikají systematicky chybná přesvědčení, která jsou ale společensky fixována jako „poznání“. V souvislosti s konceptem ideologie a dekonstrukce ideologií bude pak přiblížen i koncept symptomálního čtení, který podle francouzského filosofa Louise Althussera Marx objevil a aplikoval právě při své četbě a kritice politické ekonomie.

Jan Bierhanzl (FHS UK/Flú AV ČR) – Marxova ontologie smyslového

Ekonomicko-filosofické rukopisy“ se běžně interpretují jako přechodová práce mezi prvky Feuerbachovy a Hegelovy filosofie, které jsou v raném Marxovi ještě silně přítomny, a historickým materialismem zralého Marxe. V našem příspěvku se pokusíme ukázat (s odkazem na nedávno obnovené francouzské diskuse o „mladém Marxovi“), že Rukopisy ve skutečnosti obsahují ontologii, která není redukovatelná ani na pozůstatek německé klasické filosofie, ani na materialistické pojetí společenského života. Tuto původní ontologii se pokusíme popsat jako ontologii smyslového, případně jako ontologii konečnosti lidské smyslovosti.

Michael Hauser (PedF UK/Flú AV ČR) – Marxovo neidentické pojetí přírody. Jak nebýt ani přírodním deterministou, ani kulturním konstruktivistou

V dnešních společenských vědách vznikly dva tábory oddělené propastí: pro jeden tábor je „příroda“ (evoluční či genetická determinovanost) pojmem poslední instance, na něž lze přeložit sociální a kulturní fenomény; pro druhý tábor je „příroda“ v člověku pouhý kulturní konstrukt, jehož projevy je zapotřebí chápat jako výsledek určitých ideologických praktik (imperativu ovládnutí přírody). V příspěvku budu dokazovat, že Marx vytvořil pojetí přírody, které tvoří most mezi oběma tábory.

Martin Kolář (FUD UJEP) –Inverzemarxistické teorie nadstavby v estetice Karla Kosíka

Motto: „Každá představa o realismu a nerealismu je založena na uvědomělé nebo neuvědomělé koncepci zkušenosti.“ – Karel Kosík, Dialektika konkrétního

Marxova analýza výrobních vztahů, tak jak ji popisuje v dnes již klasickém díle Příspěvek ke kritice politické ekonomie z roku 1859, je svým důrazem na ekonomickou strukturu společnosti jistým východiskem i v rámci uvažování Karla Kosíka. A to i v souvislostech problematiky teorie odrazu a tzv. realismu. Ten v souvislosti marxistickým pojetím „základny“ a „nadstavby“ aplikuje zvláštní „inverzi“, při níž dochází k posunu pojetí umění, kdy umělecké dílo osvobozuje od funkce odrazu. Na základě toho se dílo stává výrazem skutečnosti a je hybnou společenskou silou, která může utvářet „svět“.

Jakub Chavalka (FHS UK) – Marxovo pojetí proletariátu jakožto rodové bytosti a Feuerbachovo pojetí „revoluce“

Příspěvek bude sledovat praktické strategie, jimiž Marx konstituuje proletariát coby naplnění jím koncipovaného obrazu lidství: rodové bytosti. Jak musí dělník utvářet sebe sama, aby v posledku umožnil zrod proletariátu, a to nikoli v jeho bezprostřední, tedy nevědomé formě, nýbrž jako permanentní revoluční praxi? Předpokladem takového čtení je hypotéza, že Marx viděl v revoluci nejenom nutnou společenskou změnu, nýbrž také, a především antropologickou transkonfiguraci bytosti, jež si v dějinách víceméně neprávem osobovala jméno člověk. Takto pojatou revoluci posléze porovnám s Feuerbachovou koncepcí revoluce, jak je naznačena v textu Die Naturwissenschaft und Revolution. Záměrem je nahlédnout, jak se chápání revoluce zrcadlí v obrazu lidství a naopak.

David Rybák (PedF UK) – Jaké vědomí ví o produkci vědomí?

Spíše než o nějaké ucelené představení Marxe mi půjde o formulaci problémů spojených s celkovým rámcem jeho teorie: Produkce je podle Marxe způsob, jak si člověk přivlastňuje přírodu skrze historickou společenskou formu, tj. Produktionskräfte a -verhältnisse. Přitom je člověk sám přírodní bytostí, čili v produkci si příroda přivlastňuje sebe samu. Ale kde je zdroj oprávnění pro toto tvrzení, odkud Marx , že jsou to výrobní vztahy a výrobní síly, co produkuje vědomí? Odkud o vztahu produkce? Jaké je to vědomí, které o tom, že vědomí je produkováno? Jinak řečeno, není „produkce“ (Produktion) a „životní proces“ (Lebensprozess) tím, skrze co je všechno u Marxe vysvětlováno, ale co samo vysvětleno není? Není to celé exegetická operace převracení, stojící jako taková v metafyzice vědomí (jako zdroji Marxova vědění)?

Aleš Novák (FHS UK) – Marxovo místo v Heideggerových dějinách bytí. Myšlenkový experiment

Připomínka výročí 200 let od narození Karla Marxe budiž záminkou pro myšlenkový experiment pokusit se konkrétně najít jeho místo v Heideggerových „dějinách bytí“, a tím konkrétně demonstrovat aplikaci této myšlenky a následně zvážit její přínos pro porozumění danému autorovi a jeho myšlení na příkladu Marxových Ekonomicko-filosofických rukopisů z roku 1844.

Fotodokumentace je na tomto odkazu.

Audiovizuální záznam přednášek je na tomto odkazu.

 

Konference Husserlovo dědictví

V roce 2018 si připomínáme 80. výročí skonu Edmunda Husserla, zakladatele fenomenologické filosofie a našeho světoznámého krajana. Je tak příležitost zvážit Husserlovo dědictví a případnou „aktualitu“ fenomenologicky založené a zaměřené filosofie. Na jednodenním workshopu s názvem „Husserlovo dědictví“, který dne 27. dubna, tzn. přesně v den Husserlova skonu, uspořádalo Centrum fenomenologického výzkumu společně se Společností pro filosofickou antropologii, vystoupili Ivan Blecha, Hynek Janoušek, David Rybák, Václav Zajíc, Josef Matoušek a Aleš Novák.

Ďakujeme všetkým účastníkom piatkového workshopu "Husserlovo dědictví". 🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Pondělí 30. dubna 2018

 

Program

Hynek Janoušek, Flú AV ČR – Zrod Husserlova pojmu intencionality

Byť Husserl udává jako průlomové dílo fenomenologie svá Logická zkoumání, první zlom v původně brentanovském východisku Husserlovy filosofie se odehrál v rozmezí let 1893-1895. Husserl si v několika klíčových textech tohoto období otevřel pole, na němž se jeho pozdější fenomenologie pohybovala. Zároveň učinil několik základních rozhodnutí, která předznamenala první základní možnosti a meze rané a střední fáze Husserlova pojmu intencionality. Husserl v tomto období zkoušel ovšem i přístupy, které mířily směrem, jímž se později sám nevydal (např. holistický koncept objektivující intencionality). V příspěvku se pokusím v několika bodech ukázat, jak vznikal Husserlův vlastní pojem intencionality ve svém prvotní fázi a jak velice se Husserl v krátkém časovém období vzdálil od Brentanova pojmu psychického fenoménu, který užíval ve své Filosofii aritmetiky.

Václav Zajíc – Husserl mezi počitkem a naladěním

V prvé části svého příspěvku se pokusím ozřejmit smysl Husserlovy kritiky nominalistických teorií abstrakce, namířené především proti Humovi a Berkeleymu a vypracované ve druhém Logickém zkoumání. Nepůjde mi v prvé řadě o to, zhodnotit relevanci této kritiky, nýbrž o vystopování zásadní proměny, která se u Husserla odehrála v podobě odlišení geneticko-empirických vysvětlení příslušných fenoménů (především fenoménu abstrakce) od jejich čistě-psychologického, resp. fenomenologického popisu. Mám totiž za to, že v podobě takového rozlišení se otevírá historicky nové pole filosofického zkoumání, které se pokusím alespoň zčásti osvětlit za pomoci Husserlova novátorského pojetí počitku jako nikoli předmětu vnímání, nýbrž jako skladebné součásti prožitku. Tímto polem tak není vztah mezi subjektem a objektem, na své nejnižší úrovni tradičně pojatý jako pociťování, nýbrž to, co nazvu rozuměním. Ve druhé části příspěvku se ovšem pokusím doložit, že ačkoli Husserl ve svých Logických zkoumáních objevil a poodkryl nové pole filosofického zkoumání, přece jen zůstává na stanovisku poznání, tedy na tom stanovisku, že „vědění v nejužším smyslu slova je evidencí o tom, že určitý stav věcí jest, nebo není; např. že S je, nebo není P“. Byl to pak Heidegger, kdo stanovisko poznání opustil a sestoupil na rovinu původního rozumění věcem v podobě jejich prostého užívání, obstarávání atp. Teprve na této rovině se počitek ukazuje být pouhým konstruktem, vynuceným pojetím výlučného vztahu člověka ke světu jako k předmětu poznání, a teprve na této rovině se ozřejmuje, že co člověka (resp. pobyt) váže k prostým věcem původně, je rozumějící naladění, artikulované v řeči, nikoli ale už v soudu (tedy „že S je, nebo není P“), jenž pro Heideggera naopak představuje odvozený fenomén původního řečového založení lidského pobytu.

Ivan Blecha, FF UPOL – Goodmanova teorie zobrazení a fenomenologie

Nelson Goodman je znám nejen jako vlivný analytický filosof, ale i jako myslitel, který významně inspiroval současnou teorii umění, a to svým pojetím zobrazení a nápodoby. Reprezentativní zpracování této koncepce nalezneme v jeho proslulé knize Jazyky umění. Nástin teorie symbolů (česky 2007). Filosoficky nejzávažnější je podle mého názoru první kapitola této knihy, která pod názvem „Skutečnost znovu ztvárněná“ rozhodujícím způsobem uděluje Goodmanovým úvahám směr. Zde je podána jakási „ontologie“ obrazu, z níž posléze vycházejí Goodmanovy teze o povaze umělecké nápodoby a symboliky. Mně se přitom zdá, že právě tato úvodní pasáž je nanejvýš problematická a že vůči ní lze vznést účinnou kritiku z pozic fenomenologie. Svou interpretaci souběžně opřu o komentáře k dalším Goodmanovým textům, které se dané problematiky rovněž týkají.

Josef Matoušek, FHS UK – Lévinas, Sartre a limity intencionality. První kritická rozvinutí Husserlovy fenomenologie ve Francii

V rozporu s tím, jak se to občas v tuzemském prostředí traduje, nebyli Lévinas ani Sartre zdaleka prvními autory, kteří o Husserlově filosofii informovali francouzskou veřejnost. Jejich primát ve vztahu k Husserlovi spočívá spíše v tom, že byli – co se Francie týče – prvními interprety, kteří jeho fenomenologii „asimilovali“ do svého myšlení a od „pouhé“ kritiky přešli ke „korekci“ a vlastnímu systematickému rozvinutí vybraných aspektů Husserlova (zejména fenomenologického) myšlení. Tématem příspěvku tak bude nejprve ve stručnosti představit jednotlivé fáze rané recepce Husserlova myšlení ve Francii, a poté se zaměřit na Emmanuela Lévinase a Jean-Paula Sartra jako Husserlovy první originální francouzské interprety čerpající inspiraci pro své vlastní filosofické „podniky“ především z podrobných analýz Husserlovy koncepce intencionality (oba těžili především z prvních Idejí a Karteziánských meditací) s důrazem, vedle jiných významových ohledů, především na to, kde oba spatřují její limity.

David Rybák, PedF UK – Žitý svět a universum

Husserlovo líčení zrodu filosofie a peripetie její konstituce spolu s jeho zkoumáními žitého světa otevírá jím samým ne zcela vytěžené problémy. Jakým způsobem filosofická a vůbec vědecká intence proměňuje horizont světa uvnitř evropské tradice? A opačně: jak se proměňuje sama filosofická intence v horizontu pasivity, v níž se stává tradicí? Jak se korelativně tomu proměňuje evropské lidství? To jsou otázky, které nepatří pouze do odborného bádání historie filosofie, ale především směřují k dotázání našeho vlastního smyslu a způsobu bytí. Chtěl bych ujít několik kroků k rozvinutí naznačených problémů spolu s širšími dějinnými implikacemi, které u Husserla nejsou rozvinuty nebo mají podobu pouhých heslovitých poznámek či dokonce blíže nevyjasněných titulů.

Aleš Novák, FHS UK – Vědecká filosofie, světový názor a „Tiefsinn“: tři podoby filosofie v Husserlově článku Filosofie jako přísná věda

Fenomenologie není pouze specifická metoda filosofického zkoumání, ale též svébytná filosofická pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné filosofické nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofie, a to v kontrastu proti dobově populárním filosofickým pozicím, jimiž byly naturalismus a filosofie světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy filosofie skutečně přísně vědeckou filosofií, jež bude filosofií fenomenologickou.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Fotodokumentace je na tomto odkazu.

Dvě přednášky Petera Trawnyho

Na pozvání Centra fenomenologického výzkumu a Společnosti pro filosofickou antropologii  zavítal ve dnech 24. a 25. dubna 2018 do Prahy německý filosof Peter Trawny (Bergische Universität Wuppertal) a pronesl dvě přednášky v rámci semináře Společnosti pro filosofickou antropologii.

Ďakujeme prof. Petrovi Trawnymu za podnetné prednášky, všetkým poslucháčom zas za pestré otázky a komentáre. Zvlášť ďakujeme doc. Alešovi Novákovi za preklad prednášok a tlmočenie diskusií.

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Čtvrtek 26. dubna 2018

 

První přednáška 24. dubna byla věnována 200. jubileu narození Karla Marxe, a to konkrétně Marxovu pojetí revoluce, pod názvem Das Unerträgliche oder Marx und die Revolution (Nesnesitelné, čili Marx o revoluci).

Ve druhé přednášce 25. dubna pak v přednášce pod názvem Eine neue Heidegger-Lektüre (Nový způsob četby Martina Heideggera) představil svou novou metodu četby a interpretace textů Martina Heideggera, jež ho vedla k závěrům prezentovaným v kontroverzní knize Heidegger und der Mythos der jüdischen Weltverschwörung.

Obě přednášky se uskutečnily v Pražském kreativním centru, Staroměstské náměstí, 4/1, Praha 1.

Zde je odkaz na fotodokumentaci.

Zde je odkaz na audiovizuální záznam obou přednášek.

 

Knižní tip: Nicolas Malebranche – Hledání pravdy

S potěšením sdělujeme, že po několikaletém úsilí vyšel poprvé v českém překladu nejznámější a nejdůležitější spis Nicolase Malebranche Hledání pravdy.

Kniha vychází v nakladatelství Togga v překladu Martina Vrabce (1. díl) a Václava Zajíce (2. díl).

Prinášame fotky z utorkového krstu! Všetkým, ktorí s nami prišli osláviť zdarné ukončenie prekladu Malebrancha, týmto ďakujeme 📖🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Čtvrtek 19. dubna 2018

 

Přednáška Zdeňka Kratochvíla na semináři Společnosti pro filosofickou antropologii

10. dubna 2018 pronesl doc. Zdeněk Kratochvíl přednášku v rámci pravidelného podvečerního semináře Společnosti pro filosofickou antropologii s názvem:

Archaické a klasické (Obecná dichotomie v myšlení i umění na příkladech z raných a pozdních presokratiků i na sochařství a vázovém malířství)

 

Ďakujeme za početnú účasť na utorkovej prednáške doc. Kratochvíla! 😊🎉 Veríme, že i pre vás boli nové priestory láskou na prvý pohľad! Nezabudnite – vidíme sa o dva týždne na prednáške P. Trawnyho.

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Čtvrtek 12. dubna 2018

 

1. Pro rozcvičení napřed větší rozhraní:
Neolit / doba bronzová: Ženské figury ubírají na objemu a roste míra stylizace.
Doba bronzová / železná: Možná proměna morálky, viz Odysseus, ale i Starý zákon. Temná staletí, geometrická stylizace (článkovitá těla odpovídají představě „psychofyzických orgánů“). Epika jako ohlédnutí.
2. Archaické / klasické zpodobování a myšlení:
Archaická stylizace figur: nadčasový úsměv, typologie, sochy z polotovarů z lomu.
Klasické zpodobování: veristické (realistické), výraz zohledňuje situaci, perspektiva; vyděluje se kategorie umění.
Archaická lyrika, přírodověda a filosofie: nouze, diference, meteorologická metafora (Archilochos, Míléťané, Hérakleitos).
Raně klasická filosofie: Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči, bezrozpornosti (i jako kriteria pravdy), vyděluje se pojem myšlení, důkaz sporem (Parmenidés). Tragédie jako ohlédnutí.
3. V klasické době brzy následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).

Fotka uživatele Společnost pro filosofickou antropologii.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Zde je odkaz na fotodokumentaci.

Knižní tip: Figury nicoty a negativity

Les Belles Lettres

V prestižním nakladatelství Les Belles Lettres vyšla kniha Fracoise Dastour(ové) Figures du néant et de la négation entre Orient et Occident. Z obsahu:

Avant-propos – De la nécessité, aujourd’hui, d’une pensée sans frontières
Ouverture – Heidegger : Ontologie et déconstruction de l’histoire de l’ontologie
Figure I – Être et non-être dans la pensée grecque : Parménide, Gorgias, Pyrrhon
Figure II – Bouddhisme et pensée de la vacuité et du néant : Nāgārjuna et Nishida
Figure III – Du « Rien » kantien à la négativité hégélienne
Figure IV – Le nihilisme : Schopenhauer-Nietzsche-Heidegger
Figure V – Le néant, le négatif et la phénoménologie : Husserl, Heidegger, Sartre, Merleau-Ponty, Maldiney
Finale – Heidegger : la biffure de l’être et la phénoméno-logie de l’inapparent

Odkaz na stránky vydavatelství.

 

Knižní tip: The Oxford Handbook of the History of Phenomenology

The Oxford Handbook of the History of Phenomenology

Edited by Dan Zahavi

  • The definitive historical guide to one of the main streams of modern philosophy
  • The three parts focus on historical roots and influences; on individual phenomenologists; and on key themes in phenomenology
  • Discusses Husserl, Heidegger, Merleau-Ponty, Sartre, Beauvoir, Levinas, and many other great modern thinkers
  • Covers mind, body, self, time, space, action, perception, imagination, ethics, and many other topics
  • An illustrious line-up of authors from North America, Europe, the UK, and Ireland
  • Companion volume to the Oxford Handbook of Contemporary Phenomenology (2012)

This Oxford Handbook offers a broad critical survey of the development of phenomenology, one of the main streams of philosophy since the nineteenth century. It comprises thirty-seven specially written chapters by leading figures in the field, which highlight historical influences, connections and developments, and offer a better comprehension and assessment of the continuity as well as diversity of the phenomenological tradition.
The handbook is divided into three distinct parts. The first part addresses the way phenomenology has been influenced by earlier periods or figures in the history of philosophy. The second part contains chapters targeting prominent phenomenologists: How was their work affected by earlier figures, how did their own views change over time, and what kind of influence did they exert on subsequent thinkers? The contributions in the third part trace various core topics such as subjectivity, intersubjectivity, embodiment, spatiality, imagination etc. in the work of different phenomenologists, in order to explore how the notions were transformed, enriched, and expanded up through the century.
This volume will be a source of insight for philosophers, students of philosophy, and for people working in other disciplines of the humanities, social sciences, and sciences, who are interested in the phenomenological tradition. It is an authoritative guide to how phenomenology started, how it developed, and where it is heading.

Odkaz na stránku vydavatelství.