Publikace: Aleš Novák, Věčný návrat téhož

Ustavičně se proměňující povaha myšlení Friedricha Nietzscheho znemožňuje nalézt jeho jednotící prvek. Jedním z nich by mohlo být sledování myšlenky věčného návratu téhož, která se však objevuje v Nietzscheho díle až od druhé poloviny roku 1881, veřejně pak dokonce až od roku 1882, a proto nemůže platit za svorník celé jeho tvorby. Předložený pokus o interpretaci této – podle Nietzscheho slov – „nejtěžší myšlenky“ či „myšlenky myšlenek“ však není pouze historickým komentářem konkrétních pasáží z Nietzschova díla (nepublikované zápisy z pozůstalosti z roku 1881, spis Radostná věda z roku 1882, třetí díl knihy Tak pravil Zarathustra z roku 1884, sporadicky i zápisy z pozůstalosti z let 1885-1888), nýbrž vpravdě filosofickou interpretací nesenou jasnou tezí, že v základu lidské existence spočívá strach, se kterým se filosofie – primárně v podobě tzv. první filosofie neboli metafysiky – vyrovnává. Pokoušíme se tak demonstrovat interpretační tvrzení, že Nietzschova myšlenka věčného návratu téhož představuje jednu z podob vyrovnávání se s bazálním lidským strachem, a proto je též jednou ze základních pozic v rámci západní metafysiky, která je – vedle, či na rozdíl od umění, (přírodo)vědy, politiky, zábavy atd. – jedním ze specificky lidských způsobů, jak se vyrovnávat se strachem a být vpravdě svobodný.

Publikaci lze zakoupit přímo na stránkách spol. Kosmas.

Aleš Novák, Věčný návrat téhož, Praha: Togga 2015. 390 str. ISBN 978-80-7476-085-3.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.