Knižní tip: Martin Heidegger, Anmerkungen VI–IX (Schwarze Hefte 1948/49–1951)

Heidegger, Martin: Anmerkungen VI–IX („Schwarze Hefte“ 1948/49–1951)

Heidegger, Martin: Anmerkungen VI–IXHrsg. von Peter Trawny
2018. VI, 422 Seiten
Ln 58,00 € ISBN 978-3-465-00583-4
Kt 49,00 € ISBN 978-3-465-00566-7

Mit den »Anmerkungen VI–IX« wird die Veröffentlichung von Heideggers Schwarzen Heften fortgesetzt. Die zwischen 1948/49 und 1951 entstandenen Aufzeichnungen kommentieren noch zuweilen politische und gesellschaftliche Erscheinungen der deutschen Nachkriegszeit, beziehen sich aber immer mehr auf ein »Denken des Seyns kd« (kd = kreuzweise durchgestrichen), das Heidegger jenseits der Philosophie entwickeln möchte. Wichtige Themen der Spätphilosophie wie die Frage nach dem »Gestell« werden entfaltet. In den »Anmerkungen VIII« sind zudem Spuren der Wiederbegegnung mit Hannah Arendt zu finden. Der Reichtum immer neuer Formulierungen, das Erkunden unbekannter Wege im Denken, geben Einblick in die Kreativität dieses einzigartigen Philosophen.

Vol. 98 of the Heidegger Gesamtausgabe „Anmerkungen VI–IX“ continues the publication of Heidegger’s “Black Notebooks”. The notations made between 1948–49 and 1951 still occasionally comment on political and social phenomena of the post-war German period, but increasingly refer to a „thinking of beyng kd“ (kd = crossed out), which Heidegger intends to develop beyond philosophy. Important themes of Heidegger´s late philosophy as well as the question of the „Gestell“ (“framework”) are developed. Also, traces of the reunion with Hannah Arendt can be detected. The wealth of new formulations and the exploration of hitherto unknown pathways in thought contained in this volume grant insight into the creativity of this unique philosopher.

Odkaz na stránky vydavatelství.

Svazkem 98 pokračuje zveřejňování Heideggerových utajovaných černých poznámkových notesů, které představují oproti předchozím naprostou změnu myslitelského i jazykového klimatu. Zcela se vytratil záštiplný vztek typicky především pro notesy z doby těsně před druhou světovou válkou a během ní, dikce se zklidnila a zápisky se netýkají společenských, politických ani osobních invektiv, nýbrž jsou ryze filosofické. Heidegger vykračuje na novou cestu myšlení a hlavně řečového vyjádření. Formuluje si nový slovník, který ho proslavil v poválečných textech jako byly např. přednášky Věc, Otázka techniky, Řeč, Básnicky bydlí člověk. Zde totiž Heidegger pracuje na jednoduchosti vyslovování prostého myšlení, o kterém hovoří v posledním odstavci Dopisu o „humanismu“. Notesy tak představují takřka přímý přenos z myslitelské dílny, kde filosof neuvěřitelně koncentrovaně usiluje o nalezení co nejpřesnějšího vyjádření prostého myšlení. Heidegger především opakovaně opouští myšlenku „bytí“ a píše tento „pojem“ důsledně přeškrtnuté křížem. Namísto myšlení otázky „bytí“ nastupuje myšlení toho, co nazývá „rozdíl“ (něm. Unterschied), většinou dokonce psaný rozdělený spojovníkem (Unter-Schied). Myšlení „bytí“ prý stále vězí v metafysice, která představuje zapomnění roz-dílu, ze kterého pak pochází i nihilismus a hegemonie techniky, kterou Heidegger radikálněji promýšlí již pod označením Gestell.

Myšlení roz-dílu pak vede cestou k nalézání toho, co Heidegger zde poprvé pojmenuje jakožto součtveří (něm. Geviert), jež vidí jakožto souhru dimenzí světa, který skýtá věci, a věci, jež udílí tvář(nost) světu, a proto hovoří o roz-dílu svět/věc (něm. Unter-Schied von Welt/Ding) v jejich nerozlučné jednotě, kde není žádná spojka „a“, jež by separovala svět a věc, protože vpravdě jsou jednotou události (Heidegger používá starobylé německé slovo Ratsal ve spojení se slovem „náhlost“ – něm. Jähe) světa/věci a věci/světa. Náhlost události světa/věci je pro něj novou záležitostí myšlení namísto „ontologické diference“. Tak jako myšlení opouští téma ontologické diference bytí a jsoucna (včetně konceptu „dějin bytí“), opouští rovněž označení filosofie: Heidegger důsledně hovoří o myšlení a slovo filosofie je bezvýhradně pejorativní. V této podobě se notesy spíše podobají Nietzscheho živelnému boji demonstrovanému v jeho pozůstalosti, kterou Heidegger vždy považoval za jádro Nietzschova myšlení a přikládal mu mimořádný význam a sám byl patrně „organismem“ Nietzschovy pozůstalosti velice fascinován a inspirován a snad i podle ní si zřídil a vedl „instituci“ svých poznámkových notesů. Notesy tedy nejsou žádné deníky, nýbrž – jak to Heidegger opakovaně vyjadřuje – myslitelskou dílnou, kde probíhá zácvik do řemesla myšlení a jemu odpovídající řeči. Snad proto si jich sám tolik cenil.

Notesy z roku 1950-51 pak svědčí o opětovném setkání s Hannah Arendtovou a od té chvíle se v nich náhle objevuje motiv lásky. Notes z roku 1951 pak končí naprosto překvapivě a zcela nezprostředkovaně úvahami o bohyni, leč to indikuje Heideggerův „objev“ toho, co s Parmenidově „básni“ sluje „nehnuté srdce pravdy“: bohyní je bohyně Alétheia z řečené „básně“, jak to bude Heidegger čím dál tím radikálněji rozebírat do konce svého života. Vydavatel svazku, Peter Trawny, sugeruje, že setkání s Arendtovou coby svého druhu „múzou“ (i o Mnemósyné, matce múz, je totiž v uvedeném notesu řeč) vlilo šedesátiletému mysliteli novou inspiraci a sloužilo jakožto určitý „katalyzátor“ jeho myšlení.

V průběhu všech notesů pak Heidegger odkazuje k sešitům zvaným Vier Hefte (Čtyři sešity), jež podle jeho vlastních slov zastupují nikdy nezrealizovaných druhý díl spisu Bytí a čas. Jejich vydání v podobě svazku 99 nás právě čeká a je možné, že přinesou ještě nejedno překvapení.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Knižní tipy a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.