Konference Husserlovo dědictví

V roce 2018 si připomínáme 80. výročí skonu Edmunda Husserla, zakladatele fenomenologické filosofie a našeho světoznámého krajana. Je tak příležitost zvážit Husserlovo dědictví a případnou „aktualitu“ fenomenologicky založené a zaměřené filosofie. Na jednodenním workshopu s názvem „Husserlovo dědictví“, který dne 27. dubna, tzn. přesně v den Husserlova skonu, uspořádalo Centrum fenomenologického výzkumu společně se Společností pro filosofickou antropologii, vystoupili Ivan Blecha, Hynek Janoušek, David Rybák, Václav Zajíc, Josef Matoušek a Aleš Novák.

Ďakujeme všetkým účastníkom piatkového workshopu "Husserlovo dědictví". 🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne 30. duben 2018

 

Program

Hynek Janoušek, Flú AV ČR – Zrod Husserlova pojmu intencionality

Byť Husserl udává jako průlomové dílo fenomenologie svá Logická zkoumání, první zlom v původně brentanovském východisku Husserlovy filosofie se odehrál v rozmezí let 1893-1895. Husserl si v několika klíčových textech tohoto období otevřel pole, na němž se jeho pozdější fenomenologie pohybovala. Zároveň učinil několik základních rozhodnutí, která předznamenala první základní možnosti a meze rané a střední fáze Husserlova pojmu intencionality. Husserl v tomto období zkoušel ovšem i přístupy, které mířily směrem, jímž se později sám nevydal (např. holistický koncept objektivující intencionality). V příspěvku se pokusím v několika bodech ukázat, jak vznikal Husserlův vlastní pojem intencionality ve svém prvotní fázi a jak velice se Husserl v krátkém časovém období vzdálil od Brentanova pojmu psychického fenoménu, který užíval ve své Filosofii aritmetiky.

Václav Zajíc, Společnost pro filosofickou antropologii – Husserl mezi počitkem a naladěním

V prvé části svého příspěvku se pokusím ozřejmit smysl Husserlovy kritiky nominalistických teorií abstrakce, namířené především proti Humovi a Berkeleymu a vypracované ve druhém Logickém zkoumání. Nepůjde mi v prvé řadě o to, zhodnotit relevanci této kritiky, nýbrž o vystopování zásadní proměny, která se u Husserla odehrála v podobě odlišení geneticko-empirických vysvětlení příslušných fenoménů (především fenoménu abstrakce) od jejich čistě-psychologického, resp. fenomenologického popisu. Mám totiž za to, že v podobě takového rozlišení se otevírá historicky nové pole filosofického zkoumání, které se pokusím alespoň zčásti osvětlit za pomoci Husserlova novátorského pojetí počitku jako nikoli předmětu vnímání, nýbrž jako skladebné součásti prožitku. Tímto polem tak není vztah mezi subjektem a objektem, na své nejnižší úrovni tradičně pojatý jako pociťování, nýbrž to, co nazvu rozuměním. Ve druhé části příspěvku se ovšem pokusím doložit, že ačkoli Husserl ve svých Logických zkoumáních (a řeč bude výhradně o Husserlovi Logických zkoumání) objevil a poodkryl nové pole filosofického zkoumání, přece jen zůstává na stanovisku poznání, tedy na tom stanovisku, že „vědění v nejužším smyslu slova je evidencí o tom, že určitý stav věcí jest, nebo není; např. že S je, nebo není P“. Byl to pak Heidegger (a řeč bude o Heideggerovi jeho fundamentálně-ontologického období), kdo stanovisko poznání opustil a sestoupil na rovinu původního rozumění věcem v podobě jejich prostého užívání, obstarávání atp. Teprve na této rovině se počitek ukazuje být pouhým konstruktem, vynuceným pojetím výlučného vztahu člověka ke světu jako k předmětu poznání, a teprve na této rovině se ozřejmuje, že co člověka (resp. pobyt) váže k prostým věcem původně, je rozumějící naladění, artikulované v řeči, nikoli ale už v soudu (tedy „že S je, nebo není P“), jenž pro Heideggera naopak představuje odvozený fenomén původního řečového založení lidského pobytu.

Ivan Blecha, FF UPOL – Goodmanova teorie zobrazení a fenomenologie

Nelson Goodman je znám nejen jako vlivný analytický filosof, ale i jako myslitel, který významně inspiroval současnou teorii umění, a to svým pojetím zobrazení a nápodoby. Reprezentativní zpracování této koncepce nalezneme v jeho proslulé knize Jazyky umění. Nástin teorie symbolů (česky 2007). Filosoficky nejzávažnější je podle mého názoru první kapitola této knihy, která pod názvem „Skutečnost znovu ztvárněná“ rozhodujícím způsobem uděluje Goodmanovým úvahám směr. Zde je podána jakási „ontologie“ obrazu, z níž posléze vycházejí Goodmanovy teze o povaze umělecké nápodoby a symboliky. Mně se přitom zdá, že právě tato úvodní pasáž je nanejvýš problematická a že vůči ní lze vznést účinnou kritiku z pozic fenomenologie. Svou interpretaci souběžně opřu o komentáře k dalším Goodmanovým textům, které se dané problematiky rovněž týkají.

Josef Matoušek, FHS UK – Lévinas, Sartre a limity intencionality. První kritická rozvinutí Husserlovy fenomenologie ve Francii

V rozporu s tím, jak se to občas v tuzemském prostředí traduje, nebyli Lévinas ani Sartre zdaleka prvními autory, kteří o Husserlově filosofii informovali francouzskou veřejnost. Jejich primát ve vztahu k Husserlovi spočívá spíše v tom, že byli – co se Francie týče – prvními interprety, kteří jeho fenomenologii „asimilovali“ do svého myšlení a od „pouhé“ kritiky přešli ke „korekci“ a vlastnímu systematickému rozvinutí vybraných aspektů Husserlova (zejména fenomenologického) myšlení. Tématem příspěvku tak bude nejprve ve stručnosti představit jednotlivé fáze rané recepce Husserlova myšlení ve Francii, a poté se zaměřit na Emmanuela Lévinase a Jean-Paula Sartra jako Husserlovy první originální francouzské interprety čerpající inspiraci pro své vlastní filosofické „podniky“ především z podrobných analýz Husserlovy koncepce intencionality (oba těžili především z prvních Idejí a Karteziánských meditací) s důrazem, vedle jiných významových ohledů, především na to, kde oba spatřují její limity.

David Rybák, PedF UK – Žitý svět a universum

Husserlovo líčení zrodu filosofie a peripetie její konstituce spolu s jeho zkoumáními žitého světa otevírá jím samým ne zcela vytěžené problémy. Jakým způsobem filosofická a vůbec vědecká intence proměňuje horizont světa uvnitř evropské tradice? A opačně: jak se proměňuje sama filosofická intence v horizontu pasivity, v níž se stává tradicí? Jak se korelativně tomu proměňuje evropské lidství? To jsou otázky, které nepatří pouze do odborného bádání historie filosofie, ale především směřují k dotázání našeho vlastního smyslu a způsobu bytí. Chtěl bych ujít několik kroků k rozvinutí naznačených problémů spolu s širšími dějinnými implikacemi, které u Husserla nejsou rozvinuty nebo mají podobu pouhých heslovitých poznámek či dokonce blíže nevyjasněných titulů.

Aleš Novák, FHS UK – Vědecká filosofie, světový názor a „Tiefsinn“: tři podoby filosofie v Husserlově článku Filosofie jako přísná věda

Fenomenologie není pouze specifická metoda filosofického zkoumání, ale též svébytná filosofická pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné filosofické nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofie, a to v kontrastu proti dobově populárním filosofickým pozicím, jimiž byly naturalismus a filosofie světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy filosofie skutečně přísně vědeckou filosofií, jež bude filosofií fenomenologickou.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Fotodokumentace je na tomto odkazu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.