Archiv pro rubriku: Konference

CFA: Lidské, málo lidské – Letní škola fenomenologické filosofie v Benátkách

CALL FOR APPLICATIONS

UNIVERSITA’ CA’ FOSCARI VENEZIA, DIPARTIMENTO DI FILOSOFIA E BENI CULTURALI (DEPARTMENT OF PHILOSOPHY AND CULTURAL HERITAGE)

SUMMER SCHOOL OF PHENOMENOLOGY AND PHENOMENOLOGICAL PHILOSOPHY

HUMAN, NOT ENOUGH HUMAN

VENICE, JULY 1-5, 2019

The Department of Philosophy and Cultural Heritage of Ca’ Foscari University Venice (Italy) is pleased to host the seventh edition of the SSPPP (Summer School of Phenomenology and Phenomenological Philosophy), which will take place on 1-5.7.2019.

Language: English

Seminars will be led by:

Daniele de Santis (Charles University Prague)
Nicolas de Warren (Pensylvania State University)
Matteo Giannasi (Ca’ Foscari University Venice)
Burt Hopkins (University of Lille)
Sophie Loidolt (Technical University of Darmstadt)
Claudio Majolino (University of Lille)
Gianluigi Paltrinieri (Ca’ Foscari University Venice)
Francesco Tava (University of the West of England)
Emiliano Trizio (University of the West of England)

Description:
The phenomenological tradition has always entertained a complex and problematic relation with the notions of humanity, philosophical anthropology, and the human sciences. Husserl’s science of transcendental subjectivity rejects all forms of anthropologism and considers philosophy revolving around the notion of humanity as the result of the inability to overcome the natural attitude. Interpreting phenomenology as a contribution to the understanding humanity, thus, appears to fail to acknowledge that its real theme is the sense of being of the totality of the world, including but not reducible to humanity. Yet, by virtue of the phenomenological elucidation of this sense, humanity appears as the self-objectivation of transcendental subjectivity and as the necessary focal point of the life-world, i.e., of the horizon of all theoretical, practical and axiological accomplishments. In this way, phenomenology acquired from the beginning an intimate relation with the human sciences. Concepts such as humanity and humanism entertain a complex relation with Heidegger’s reflection too. On the one hand, in his confrontation with Cassirer, he insisted that the analyses contained in Being and Time cannot be considered as a contribution to a philosophical anthropology, and in the Letter of Humanism he famously rejected Sartre’s concept of humanism as metaphysical. On the other hand, Heidegger proclaimed that the “essence” of human being must be understood on the ground of its ek-sistence, whereby to be human means to be there in the clearing of being, and to be open to being through language. Authors such as Alfred Schütz, Hannah Arendt, Hans-Georg Gadamer, and Hans Blumenberg have taken up the rich legacy of these reflections in close relation to the human sciences. Furthermore, recent years have seen a renewed interest in the phenomenological approach among a number of working anthropologists and ethnologists, who, in their own empirical analyses, draw on the descriptive resources offered by Husserl, Heidegger, Sartre and Merleau-Ponty.
In a time in which various forms of post-humanism and trans-humanism exert a growing influence on our culture, we believe that the phenomenological tradition offers vital critical resources for a radical interrogation on the very notion of humanity.    
The seminars of the School will address different aspects of this broad theme. No previous background in phenomenology is required. Some advanced students will be encouraged to give a personal contribution to the School’s activities.

Applicants should send a CV and a sample of writing (optional) to:

phenomenologysummerschool@gmail.com

The number of attendants being limited, a selection will take place.

Deadline for submission: March 16, 2019

Notification of acceptance: March 18, 2019

A number of students will present short papers on the topic of this year’s edition. Each student presentation will last twenty minutes and will be followed by a thirty-minute discussion. Once the selection of this year’s students has taken place, we will circulate a call for abstracts among those admitted to the School.

NON-REFUNDABLE PARTICIPATION FEE:
100 euro (also for previous attendants)

Oficální stránka akce: https://www.phenomenologyinvenice.com/2019.html

Letní škola filosofické antropologie: Kantovy antropologické spisy

Letní škola filosofické antropologie: Kantovy antropologické spisy

Pořádá: Společnost pro filosofickou antropologii

Místo konání: Pražské kreativní centrum

Termíny konání: 10. července, 24. července, 7. srpna, 21. srpna, 4. září vždy od 18:30

Immanuel Kant je až příliš samozřejmě považovaný za zakladatele filosofické antropologie, aniž by o tomto jeho údajně zakladatelském počinu panovalo širší či hlubší povědomí. Proto chceme tematizovat Kantovy antropologické spisy z 80. a 90. let 18. století, aby případně vyšlo najevo, zda a v jakém smyslu Kant může být opravdu považovaný nejen za zakladatele filosofické antropologie, ale především, v jaké míře jsou jeho myšlenky i nadále inspirativní a případně „aktuální“ dodnes, kdy ohledně lidské přirozenosti panují nejrůznější kontroverze včetně jejího výslovného popírání.

Výsledek obrázku pro immanuel kant

Vodítkem budou Kantovy kratší texty obsažené ve výboru Studie k dějinám a politice, který vyšel v nakladatelství OIKOYMENH péčí Milana Sobotky a v překladu Jaromíra Loužila v roce 2013. Konkrétně budeme pod vedením Aleše Nováka a Jakuba Chavalky číst, interpretovat a diskutovat texty Idea všeobecných dějin ve světoobčanském smyslu z roku 1784, Domnělý počátek dějin lidstva z roku 1786 a Konec všech věcí z roku 1794.

 

Zváni jsou všichni zájemci o německou klasickou filosofii, filosofickou antropologii či filosofii vůbec.

Akce hodlá iniciovat každoroční tradici letních škol filosofické antropologie.

Vstup volný bez nutnosti registrace.

Konference Dvě století Karla Marxe

Společnost pro filosofickou antropologii uspořádala ve dnech 4. – 5. května 2018 konferenci Dvě století Karla Marxe u příležitosti 200. výročí jeho narození.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Dvě století Karla Marxe 🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Pondělí 7. května 2018

 

Program

Petr Kužel (Flú AV ČR) – Marxova filosofie a její kritická funkce

Cílem přednášky je přiblížit nejvýznamnější prvky Marxova kritického přístupu. Přednáška pojedná nejprve o metodologických a epistemologických aspektech Marxovy teorie. Přiblíží Marxovu distinkci mezi tzv. „předmětem poznání“ a „reálným předmětem“ a tím, co Marx nazývá „exoterickou“ a „ezoterickou“ rovinou zkoumání a jejich vztah; jeho kritiku empirismu a naznačí souvislost tohoto přístupu s přístupem francouzské historické epistemologie. Na příkladu Marxovy kritiky politické ekonomie se pak přednáška zaměří na to, jak Marxova metoda historizace kategorií a jejich „denaturalizace“ může být i účinným nástrojem deideologizace tím, že jednak odhaluje sociální a historickou konstituovanost určitých fenoménů, a zbavuje je tak zdání přirozenosti, a zároveň vysvětluje v souladu s principy kritické teorie, proč o určitých společenských jevech vznikají systematicky chybná přesvědčení, která jsou ale společensky fixována jako „poznání“. V souvislosti s konceptem ideologie a dekonstrukce ideologií bude pak přiblížen i koncept symptomálního čtení, který podle francouzského filosofa Louise Althussera Marx objevil a aplikoval právě při své četbě a kritice politické ekonomie.

Jan Bierhanzl (FHS UK/Flú AV ČR) – Marxova ontologie smyslového

Ekonomicko-filosofické rukopisy“ se běžně interpretují jako přechodová práce mezi prvky Feuerbachovy a Hegelovy filosofie, které jsou v raném Marxovi ještě silně přítomny, a historickým materialismem zralého Marxe. V našem příspěvku se pokusíme ukázat (s odkazem na nedávno obnovené francouzské diskuse o „mladém Marxovi“), že Rukopisy ve skutečnosti obsahují ontologii, která není redukovatelná ani na pozůstatek německé klasické filosofie, ani na materialistické pojetí společenského života. Tuto původní ontologii se pokusíme popsat jako ontologii smyslového, případně jako ontologii konečnosti lidské smyslovosti.

Michael Hauser (PedF UK/Flú AV ČR) – Marxovo neidentické pojetí přírody. Jak nebýt ani přírodním deterministou, ani kulturním konstruktivistou

V dnešních společenských vědách vznikly dva tábory oddělené propastí: pro jeden tábor je „příroda“ (evoluční či genetická determinovanost) pojmem poslední instance, na něž lze přeložit sociální a kulturní fenomény; pro druhý tábor je „příroda“ v člověku pouhý kulturní konstrukt, jehož projevy je zapotřebí chápat jako výsledek určitých ideologických praktik (imperativu ovládnutí přírody). V příspěvku budu dokazovat, že Marx vytvořil pojetí přírody, které tvoří most mezi oběma tábory.

Martin Kolář (FUD UJEP) –Inverzemarxistické teorie nadstavby v estetice Karla Kosíka

Motto: „Každá představa o realismu a nerealismu je založena na uvědomělé nebo neuvědomělé koncepci zkušenosti.“ – Karel Kosík, Dialektika konkrétního

Marxova analýza výrobních vztahů, tak jak ji popisuje v dnes již klasickém díle Příspěvek ke kritice politické ekonomie z roku 1859, je svým důrazem na ekonomickou strukturu společnosti jistým východiskem i v rámci uvažování Karla Kosíka. A to i v souvislostech problematiky teorie odrazu a tzv. realismu. Ten v souvislosti marxistickým pojetím „základny“ a „nadstavby“ aplikuje zvláštní „inverzi“, při níž dochází k posunu pojetí umění, kdy umělecké dílo osvobozuje od funkce odrazu. Na základě toho se dílo stává výrazem skutečnosti a je hybnou společenskou silou, která může utvářet „svět“.

Jakub Chavalka (FHS UK) – Marxovo pojetí proletariátu jakožto rodové bytosti a Feuerbachovo pojetí „revoluce“

Příspěvek bude sledovat praktické strategie, jimiž Marx konstituuje proletariát coby naplnění jím koncipovaného obrazu lidství: rodové bytosti. Jak musí dělník utvářet sebe sama, aby v posledku umožnil zrod proletariátu, a to nikoli v jeho bezprostřední, tedy nevědomé formě, nýbrž jako permanentní revoluční praxi? Předpokladem takového čtení je hypotéza, že Marx viděl v revoluci nejenom nutnou společenskou změnu, nýbrž také, a především antropologickou transkonfiguraci bytosti, jež si v dějinách víceméně neprávem osobovala jméno člověk. Takto pojatou revoluci posléze porovnám s Feuerbachovou koncepcí revoluce, jak je naznačena v textu Die Naturwissenschaft und Revolution. Záměrem je nahlédnout, jak se chápání revoluce zrcadlí v obrazu lidství a naopak.

David Rybák (PedF UK) – Jaké vědomí ví o produkci vědomí?

Spíše než o nějaké ucelené představení Marxe mi půjde o formulaci problémů spojených s celkovým rámcem jeho teorie: Produkce je podle Marxe způsob, jak si člověk přivlastňuje přírodu skrze historickou společenskou formu, tj. Produktionskräfte a -verhältnisse. Přitom je člověk sám přírodní bytostí, čili v produkci si příroda přivlastňuje sebe samu. Ale kde je zdroj oprávnění pro toto tvrzení, odkud Marx , že jsou to výrobní vztahy a výrobní síly, co produkuje vědomí? Odkud o vztahu produkce? Jaké je to vědomí, které o tom, že vědomí je produkováno? Jinak řečeno, není „produkce“ (Produktion) a „životní proces“ (Lebensprozess) tím, skrze co je všechno u Marxe vysvětlováno, ale co samo vysvětleno není? Není to celé exegetická operace převracení, stojící jako taková v metafyzice vědomí (jako zdroji Marxova vědění)?

Aleš Novák (FHS UK) – Marxovo místo v Heideggerových dějinách bytí. Myšlenkový experiment

Připomínka výročí 200 let od narození Karla Marxe budiž záminkou pro myšlenkový experiment pokusit se konkrétně najít jeho místo v Heideggerových „dějinách bytí“, a tím konkrétně demonstrovat aplikaci této myšlenky a následně zvážit její přínos pro porozumění danému autorovi a jeho myšlení na příkladu Marxových Ekonomicko-filosofických rukopisů z roku 1844.

Fotodokumentace je na tomto odkazu.

Audiovizuální záznam přednášek je na tomto odkazu.

 

Konference Husserlovo dědictví

V roce 2018 si připomínáme 80. výročí skonu Edmunda Husserla, zakladatele fenomenologické filosofie a našeho světoznámého krajana. Je tak příležitost zvážit Husserlovo dědictví a případnou „aktualitu“ fenomenologicky založené a zaměřené filosofie. Na jednodenním workshopu s názvem „Husserlovo dědictví“, který dne 27. dubna, tzn. přesně v den Husserlova skonu, uspořádalo Centrum fenomenologického výzkumu společně se Společností pro filosofickou antropologii, vystoupili Ivan Blecha, Hynek Janoušek, David Rybák, Václav Zajíc, Josef Matoušek a Aleš Novák.

Ďakujeme všetkým účastníkom piatkového workshopu "Husserlovo dědictví". 🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Pondělí 30. dubna 2018

 

Program

Hynek Janoušek, Flú AV ČR – Zrod Husserlova pojmu intencionality

Byť Husserl udává jako průlomové dílo fenomenologie svá Logická zkoumání, první zlom v původně brentanovském východisku Husserlovy filosofie se odehrál v rozmezí let 1893-1895. Husserl si v několika klíčových textech tohoto období otevřel pole, na němž se jeho pozdější fenomenologie pohybovala. Zároveň učinil několik základních rozhodnutí, která předznamenala první základní možnosti a meze rané a střední fáze Husserlova pojmu intencionality. Husserl v tomto období zkoušel ovšem i přístupy, které mířily směrem, jímž se později sám nevydal (např. holistický koncept objektivující intencionality). V příspěvku se pokusím v několika bodech ukázat, jak vznikal Husserlův vlastní pojem intencionality ve svém prvotní fázi a jak velice se Husserl v krátkém časovém období vzdálil od Brentanova pojmu psychického fenoménu, který užíval ve své Filosofii aritmetiky.

Václav Zajíc – Husserl mezi počitkem a naladěním

V prvé části svého příspěvku se pokusím ozřejmit smysl Husserlovy kritiky nominalistických teorií abstrakce, namířené především proti Humovi a Berkeleymu a vypracované ve druhém Logickém zkoumání. Nepůjde mi v prvé řadě o to, zhodnotit relevanci této kritiky, nýbrž o vystopování zásadní proměny, která se u Husserla odehrála v podobě odlišení geneticko-empirických vysvětlení příslušných fenoménů (především fenoménu abstrakce) od jejich čistě-psychologického, resp. fenomenologického popisu. Mám totiž za to, že v podobě takového rozlišení se otevírá historicky nové pole filosofického zkoumání, které se pokusím alespoň zčásti osvětlit za pomoci Husserlova novátorského pojetí počitku jako nikoli předmětu vnímání, nýbrž jako skladebné součásti prožitku. Tímto polem tak není vztah mezi subjektem a objektem, na své nejnižší úrovni tradičně pojatý jako pociťování, nýbrž to, co nazvu rozuměním. Ve druhé části příspěvku se ovšem pokusím doložit, že ačkoli Husserl ve svých Logických zkoumáních objevil a poodkryl nové pole filosofického zkoumání, přece jen zůstává na stanovisku poznání, tedy na tom stanovisku, že „vědění v nejužším smyslu slova je evidencí o tom, že určitý stav věcí jest, nebo není; např. že S je, nebo není P“. Byl to pak Heidegger, kdo stanovisko poznání opustil a sestoupil na rovinu původního rozumění věcem v podobě jejich prostého užívání, obstarávání atp. Teprve na této rovině se počitek ukazuje být pouhým konstruktem, vynuceným pojetím výlučného vztahu člověka ke světu jako k předmětu poznání, a teprve na této rovině se ozřejmuje, že co člověka (resp. pobyt) váže k prostým věcem původně, je rozumějící naladění, artikulované v řeči, nikoli ale už v soudu (tedy „že S je, nebo není P“), jenž pro Heideggera naopak představuje odvozený fenomén původního řečového založení lidského pobytu.

Ivan Blecha, FF UPOL – Goodmanova teorie zobrazení a fenomenologie

Nelson Goodman je znám nejen jako vlivný analytický filosof, ale i jako myslitel, který významně inspiroval současnou teorii umění, a to svým pojetím zobrazení a nápodoby. Reprezentativní zpracování této koncepce nalezneme v jeho proslulé knize Jazyky umění. Nástin teorie symbolů (česky 2007). Filosoficky nejzávažnější je podle mého názoru první kapitola této knihy, která pod názvem „Skutečnost znovu ztvárněná“ rozhodujícím způsobem uděluje Goodmanovým úvahám směr. Zde je podána jakási „ontologie“ obrazu, z níž posléze vycházejí Goodmanovy teze o povaze umělecké nápodoby a symboliky. Mně se přitom zdá, že právě tato úvodní pasáž je nanejvýš problematická a že vůči ní lze vznést účinnou kritiku z pozic fenomenologie. Svou interpretaci souběžně opřu o komentáře k dalším Goodmanovým textům, které se dané problematiky rovněž týkají.

Josef Matoušek, FHS UK – Lévinas, Sartre a limity intencionality. První kritická rozvinutí Husserlovy fenomenologie ve Francii

V rozporu s tím, jak se to občas v tuzemském prostředí traduje, nebyli Lévinas ani Sartre zdaleka prvními autory, kteří o Husserlově filosofii informovali francouzskou veřejnost. Jejich primát ve vztahu k Husserlovi spočívá spíše v tom, že byli – co se Francie týče – prvními interprety, kteří jeho fenomenologii „asimilovali“ do svého myšlení a od „pouhé“ kritiky přešli ke „korekci“ a vlastnímu systematickému rozvinutí vybraných aspektů Husserlova (zejména fenomenologického) myšlení. Tématem příspěvku tak bude nejprve ve stručnosti představit jednotlivé fáze rané recepce Husserlova myšlení ve Francii, a poté se zaměřit na Emmanuela Lévinase a Jean-Paula Sartra jako Husserlovy první originální francouzské interprety čerpající inspiraci pro své vlastní filosofické „podniky“ především z podrobných analýz Husserlovy koncepce intencionality (oba těžili především z prvních Idejí a Karteziánských meditací) s důrazem, vedle jiných významových ohledů, především na to, kde oba spatřují její limity.

David Rybák, PedF UK – Žitý svět a universum

Husserlovo líčení zrodu filosofie a peripetie její konstituce spolu s jeho zkoumáními žitého světa otevírá jím samým ne zcela vytěžené problémy. Jakým způsobem filosofická a vůbec vědecká intence proměňuje horizont světa uvnitř evropské tradice? A opačně: jak se proměňuje sama filosofická intence v horizontu pasivity, v níž se stává tradicí? Jak se korelativně tomu proměňuje evropské lidství? To jsou otázky, které nepatří pouze do odborného bádání historie filosofie, ale především směřují k dotázání našeho vlastního smyslu a způsobu bytí. Chtěl bych ujít několik kroků k rozvinutí naznačených problémů spolu s širšími dějinnými implikacemi, které u Husserla nejsou rozvinuty nebo mají podobu pouhých heslovitých poznámek či dokonce blíže nevyjasněných titulů.

Aleš Novák, FHS UK – Vědecká filosofie, světový názor a „Tiefsinn“: tři podoby filosofie v Husserlově článku Filosofie jako přísná věda

Fenomenologie není pouze specifická metoda filosofického zkoumání, ale též svébytná filosofická pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné filosofické nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofie, a to v kontrastu proti dobově populárním filosofickým pozicím, jimiž byly naturalismus a filosofie světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy filosofie skutečně přísně vědeckou filosofií, jež bude filosofií fenomenologickou.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Fotodokumentace je na tomto odkazu.