Letní škola filosofické antropologie: Kantovy antropologické spisy

Letní škola filosofické antropologie: Kantovy antropologické spisy

Pořádá: Společnost pro filosofickou antropologii

Místo konání: Pražské kreativní centrum

Termíny konání: 10. července, 24. července, 7. srpna, 21. srpna, 4. září vždy od 18:30

Immanuel Kant je až příliš samozřejmě považovaný za zakladatele filosofické antropologie, aniž by o tomto jeho údajně zakladatelském počinu panovalo širší či hlubší povědomí. Proto chceme tematizovat Kantovy antropologické spisy z 80. a 90. let 18. století, aby případně vyšlo najevo, zda a v jakém smyslu Kant může být opravdu považovaný nejen za zakladatele filosofické antropologie, ale především, v jaké míře jsou jeho myšlenky i nadále inspirativní a případně „aktuální“ dodnes, kdy ohledně lidské přirozenosti panují nejrůznější kontroverze včetně jejího výslovného popírání.

Výsledek obrázku pro immanuel kant

Vodítkem budou Kantovy kratší texty obsažené ve výboru Studie k dějinám a politice, který vyšel v nakladatelství OIKOYMENH péčí Milana Sobotky a v překladu Jaromíra Loužila v roce 2013. Konkrétně budeme pod vedením Aleše Nováka a Jakuba Chavalky číst, interpretovat a diskutovat texty Idea všeobecných dějin ve světoobčanském smyslu z roku 1784, Domnělý počátek dějin lidstva z roku 1786 a Konec všech věcí z roku 1794.

 

Zváni jsou všichni zájemci o německou klasickou filosofii, filosofickou antropologii či filosofii vůbec.

Akce hodlá iniciovat každoroční tradici letních škol filosofické antropologie.

Vstup volný bez nutnosti registrace.

Přednáška Jana Freie o Heinrichu Barthovi

 

Dne 5. června 2018 pronesl Jan Frei z Archivu Jana Patočky v rámci semináře Společnosti pro filosofickou antropologii přednášku na téma Existence jako stálé rozhodování? K filosofii Heinricha Bartha.

Anotace: Poněkud ve stínu hlavních představitelů filosofie existence rozvíjel její specifickou variantu také švýcarský filosof Heinrich Barth (1890-1965). Přednáška představí její hlavní pojmy – rozhodování, existenciální poznání, existenciální pravdu, kontingenci a některé další – a naznačí jejich přínos pro výklad lidské existence i jejich meze.

Zde je odkaz na záznam přednášky na kanálu SFA na YouTube.

 

Prednášku dr. Freia z utorka nájdete na youtube:https://www.youtube.com/watch?v=4yYroGH-5ig

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne 9. červen 2018

 

Zde je též odkaz na internetové stránky Existence – Transcendence, jež spravuje Jan Frei, s ukázkami textů Heinricha Bartha a dalších filosofů existence.

 

Přednáška Jiřího Hoblíka na semináři Společnosti pro filosofickou antropologii

22. května 2018 pokračoval pravidelný podvečerní seminář Společnosti pro filosofickou antropologii přednáškou doc. Jiřího Hoblíka s názvem Starozákonní antropologie.

Anotace: Příspevěk sledoval příběh o stvoření člověka jako základní doklad biblické antropologie, vztah jedince a společnosti, jakým způsobem filosofický pojem subjektu zpřístupňuje sebepochopení člověka mimo filosofii, dějinnost myšlení o lidském světě a étos a etiku v hebrejském podání.

Zde je audiovizuální záznam přednášky na YouTube kanálu SFA..

 

Knižní tip: Daniela Vallega-Neu, Heidegger’s Poietic Writings: From Contributions to Philosophy to The Event

Daniela Vallega-Neu

Heidegger’s Poietic Writings
From Contributions to Philosophy to The Event

Indiana University Press. Edice Studies in Continental Thought.

2018. 256 stran. ISBN 9780253033888.

Heidegger's Poietic Writings

Engaging the development of Heidegger’s non-public writings on the event between 1936 and 1941, Daniela Vallega-Neu reveals what Heidegger’s private writings kept hidden. Vallega-Neu takes readers on a journey through these volumes, which are not philosophical works in the traditional sense as they read more like fragments, collections of notes, reflections, and expositions. In them, Vallega-Neu sees Heidegger searching for a language that does not simply speak about being, but rather allows a sense of being to emerge in his thinking and saying. She focuses on striking shifts in the tone and movement of Heidegger’s thinking during these important years. Skillfully navigating the unorthodox and intimate character of these writings, Vallega-Neu provides critical insights into questions of attunement, language, the body, and historicity in Heidegger’s thinking.

Daniela Vallega-Neu profile picture

Odkaz na stránky vydavatelství IUP.

Daniela Vallega-Neu zavítá do Prahy v druhém prosincovém týdnu, aby společně s Alešem Novákem uspořádali dne 11. prosince 2018 workshop v Pražském kreativním centru na téma zásadního spisu Martina Heideggera Příspěvky k filosofii (Ze spatření), který Daniela Vallega-Neu přeložila do angličtiny a na jehož českém překladu pro vydavatelství Togga pracuje právě Aleš Novák.

 

 

Konference Dvě století Karla Marxe

Společnost pro filosofickou antropologii uspořádala ve dnech 4. – 5. května 2018 konferenci Dvě století Karla Marxe u příležitosti 200. výročí jeho narození.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Dvě století Karla Marxe 🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne 7. květen 2018

 

Program

Petr Kužel (Flú AV ČR) – Marxova filosofie a její kritická funkce

Cílem přednášky je přiblížit nejvýznamnější prvky Marxova kritického přístupu. Přednáška pojedná nejprve o metodologických a epistemologických aspektech Marxovy teorie. Přiblíží Marxovu distinkci mezi tzv. „předmětem poznání“ a „reálným předmětem“ a tím, co Marx nazývá „exoterickou“ a „ezoterickou“ rovinou zkoumání a jejich vztah; jeho kritiku empirismu a naznačí souvislost tohoto přístupu s přístupem francouzské historické epistemologie. Na příkladu Marxovy kritiky politické ekonomie se pak přednáška zaměří na to, jak Marxova metoda historizace kategorií a jejich „denaturalizace“ může být i účinným nástrojem deideologizace tím, že jednak odhaluje sociální a historickou konstituovanost určitých fenoménů, a zbavuje je tak zdání přirozenosti, a zároveň vysvětluje v souladu s principy kritické teorie, proč o určitých společenských jevech vznikají systematicky chybná přesvědčení, která jsou ale společensky fixována jako „poznání“. V souvislosti s konceptem ideologie a dekonstrukce ideologií bude pak přiblížen i koncept symptomálního čtení, který podle francouzského filosofa Louise Althussera Marx objevil a aplikoval právě při své četbě a kritice politické ekonomie.

Jan Bierhanzl (FHS UK/Flú AV ČR) – Marxova ontologie smyslového

Ekonomicko-filosofické rukopisy“ se běžně interpretují jako přechodová práce mezi prvky Feuerbachovy a Hegelovy filosofie, které jsou v raném Marxovi ještě silně přítomny, a historickým materialismem zralého Marxe. V našem příspěvku se pokusíme ukázat (s odkazem na nedávno obnovené francouzské diskuse o „mladém Marxovi“), že Rukopisy ve skutečnosti obsahují ontologii, která není redukovatelná ani na pozůstatek německé klasické filosofie, ani na materialistické pojetí společenského života. Tuto původní ontologii se pokusíme popsat jako ontologii smyslového, případně jako ontologii konečnosti lidské smyslovosti.

Michael Hauser (PedF UK/Flú AV ČR) – Marxovo neidentické pojetí přírody. Jak nebýt ani přírodním deterministou, ani kulturním konstruktivistou

V dnešních společenských vědách vznikly dva tábory oddělené propastí: pro jeden tábor je „příroda“ (evoluční či genetická determinovanost) pojmem poslední instance, na něž lze přeložit sociální a kulturní fenomény; pro druhý tábor je „příroda“ v člověku pouhý kulturní konstrukt, jehož projevy je zapotřebí chápat jako výsledek určitých ideologických praktik (imperativu ovládnutí přírody). V příspěvku budu dokazovat, že Marx vytvořil pojetí přírody, které tvoří most mezi oběma tábory.

Martin Kolář (FUD UJEP) –Inverzemarxistické teorie nadstavby v estetice Karla Kosíka

Motto: „Každá představa o realismu a nerealismu je založena na uvědomělé nebo neuvědomělé koncepci zkušenosti.“ – Karel Kosík, Dialektika konkrétního

Marxova analýza výrobních vztahů, tak jak ji popisuje v dnes již klasickém díle Příspěvek ke kritice politické ekonomie z roku 1859, je svým důrazem na ekonomickou strukturu společnosti jistým východiskem i v rámci uvažování Karla Kosíka. A to i v souvislostech problematiky teorie odrazu a tzv. realismu. Ten v souvislosti marxistickým pojetím „základny“ a „nadstavby“ aplikuje zvláštní „inverzi“, při níž dochází k posunu pojetí umění, kdy umělecké dílo osvobozuje od funkce odrazu. Na základě toho se dílo stává výrazem skutečnosti a je hybnou společenskou silou, která může utvářet „svět“.

Jakub Chavalka (FHS UK) – Marxovo pojetí proletariátu jakožto rodové bytosti a Feuerbachovo pojetí „revoluce“

Příspěvek bude sledovat praktické strategie, jimiž Marx konstituuje proletariát coby naplnění jím koncipovaného obrazu lidství: rodové bytosti. Jak musí dělník utvářet sebe sama, aby v posledku umožnil zrod proletariátu, a to nikoli v jeho bezprostřední, tedy nevědomé formě, nýbrž jako permanentní revoluční praxi? Předpokladem takového čtení je hypotéza, že Marx viděl v revoluci nejenom nutnou společenskou změnu, nýbrž také, a především antropologickou transkonfiguraci bytosti, jež si v dějinách víceméně neprávem osobovala jméno člověk. Takto pojatou revoluci posléze porovnám s Feuerbachovou koncepcí revoluce, jak je naznačena v textu Die Naturwissenschaft und Revolution. Záměrem je nahlédnout, jak se chápání revoluce zrcadlí v obrazu lidství a naopak.

David Rybák (PedF UK) – Jaké vědomí ví o produkci vědomí?

Spíše než o nějaké ucelené představení Marxe mi půjde o formulaci problémů spojených s celkovým rámcem jeho teorie: Produkce je podle Marxe způsob, jak si člověk přivlastňuje přírodu skrze historickou společenskou formu, tj. Produktionskräfte a -verhältnisse. Přitom je člověk sám přírodní bytostí, čili v produkci si příroda přivlastňuje sebe samu. Ale kde je zdroj oprávnění pro toto tvrzení, odkud Marx , že jsou to výrobní vztahy a výrobní síly, co produkuje vědomí? Odkud o vztahu produkce? Jaké je to vědomí, které o tom, že vědomí je produkováno? Jinak řečeno, není „produkce“ (Produktion) a „životní proces“ (Lebensprozess) tím, skrze co je všechno u Marxe vysvětlováno, ale co samo vysvětleno není? Není to celé exegetická operace převracení, stojící jako taková v metafyzice vědomí (jako zdroji Marxova vědění)?

Aleš Novák (FHS UK) – Marxovo místo v Heideggerových dějinách bytí. Myšlenkový experiment

Připomínka výročí 200 let od narození Karla Marxe budiž záminkou pro myšlenkový experiment pokusit se konkrétně najít jeho místo v Heideggerových „dějinách bytí“, a tím konkrétně demonstrovat aplikaci této myšlenky a následně zvážit její přínos pro porozumění danému autorovi a jeho myšlení na příkladu Marxových Ekonomicko-filosofických rukopisů z roku 1844.

Fotodokumentace je na tomto odkazu.

Audiovizuální záznam přednášek je na tomto odkazu.

 

Konference Husserlovo dědictví

V roce 2018 si připomínáme 80. výročí skonu Edmunda Husserla, zakladatele fenomenologické filosofie a našeho světoznámého krajana. Je tak příležitost zvážit Husserlovo dědictví a případnou „aktualitu“ fenomenologicky založené a zaměřené filosofie. Na jednodenním workshopu s názvem „Husserlovo dědictví“, který dne 27. dubna, tzn. přesně v den Husserlova skonu, uspořádalo Centrum fenomenologického výzkumu společně se Společností pro filosofickou antropologii, vystoupili Ivan Blecha, Hynek Janoušek, David Rybák, Václav Zajíc, Josef Matoušek a Aleš Novák.

Ďakujeme všetkým účastníkom piatkového workshopu "Husserlovo dědictví". 🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Pondělí 30. duben 2018

 

Program

Hynek Janoušek, Flú AV ČR – Zrod Husserlova pojmu intencionality

Byť Husserl udává jako průlomové dílo fenomenologie svá Logická zkoumání, první zlom v původně brentanovském východisku Husserlovy filosofie se odehrál v rozmezí let 1893-1895. Husserl si v několika klíčových textech tohoto období otevřel pole, na němž se jeho pozdější fenomenologie pohybovala. Zároveň učinil několik základních rozhodnutí, která předznamenala první základní možnosti a meze rané a střední fáze Husserlova pojmu intencionality. Husserl v tomto období zkoušel ovšem i přístupy, které mířily směrem, jímž se později sám nevydal (např. holistický koncept objektivující intencionality). V příspěvku se pokusím v několika bodech ukázat, jak vznikal Husserlův vlastní pojem intencionality ve svém prvotní fázi a jak velice se Husserl v krátkém časovém období vzdálil od Brentanova pojmu psychického fenoménu, který užíval ve své Filosofii aritmetiky.

Václav Zajíc – Husserl mezi počitkem a naladěním

V prvé části svého příspěvku se pokusím ozřejmit smysl Husserlovy kritiky nominalistických teorií abstrakce, namířené především proti Humovi a Berkeleymu a vypracované ve druhém Logickém zkoumání. Nepůjde mi v prvé řadě o to, zhodnotit relevanci této kritiky, nýbrž o vystopování zásadní proměny, která se u Husserla odehrála v podobě odlišení geneticko-empirických vysvětlení příslušných fenoménů (především fenoménu abstrakce) od jejich čistě-psychologického, resp. fenomenologického popisu. Mám totiž za to, že v podobě takového rozlišení se otevírá historicky nové pole filosofického zkoumání, které se pokusím alespoň zčásti osvětlit za pomoci Husserlova novátorského pojetí počitku jako nikoli předmětu vnímání, nýbrž jako skladebné součásti prožitku. Tímto polem tak není vztah mezi subjektem a objektem, na své nejnižší úrovni tradičně pojatý jako pociťování, nýbrž to, co nazvu rozuměním. Ve druhé části příspěvku se ovšem pokusím doložit, že ačkoli Husserl ve svých Logických zkoumáních objevil a poodkryl nové pole filosofického zkoumání, přece jen zůstává na stanovisku poznání, tedy na tom stanovisku, že „vědění v nejužším smyslu slova je evidencí o tom, že určitý stav věcí jest, nebo není; např. že S je, nebo není P“. Byl to pak Heidegger, kdo stanovisko poznání opustil a sestoupil na rovinu původního rozumění věcem v podobě jejich prostého užívání, obstarávání atp. Teprve na této rovině se počitek ukazuje být pouhým konstruktem, vynuceným pojetím výlučného vztahu člověka ke světu jako k předmětu poznání, a teprve na této rovině se ozřejmuje, že co člověka (resp. pobyt) váže k prostým věcem původně, je rozumějící naladění, artikulované v řeči, nikoli ale už v soudu (tedy „že S je, nebo není P“), jenž pro Heideggera naopak představuje odvozený fenomén původního řečového založení lidského pobytu.

Ivan Blecha, FF UPOL – Goodmanova teorie zobrazení a fenomenologie

Nelson Goodman je znám nejen jako vlivný analytický filosof, ale i jako myslitel, který významně inspiroval současnou teorii umění, a to svým pojetím zobrazení a nápodoby. Reprezentativní zpracování této koncepce nalezneme v jeho proslulé knize Jazyky umění. Nástin teorie symbolů (česky 2007). Filosoficky nejzávažnější je podle mého názoru první kapitola této knihy, která pod názvem „Skutečnost znovu ztvárněná“ rozhodujícím způsobem uděluje Goodmanovým úvahám směr. Zde je podána jakási „ontologie“ obrazu, z níž posléze vycházejí Goodmanovy teze o povaze umělecké nápodoby a symboliky. Mně se přitom zdá, že právě tato úvodní pasáž je nanejvýš problematická a že vůči ní lze vznést účinnou kritiku z pozic fenomenologie. Svou interpretaci souběžně opřu o komentáře k dalším Goodmanovým textům, které se dané problematiky rovněž týkají.

Josef Matoušek, FHS UK – Lévinas, Sartre a limity intencionality. První kritická rozvinutí Husserlovy fenomenologie ve Francii

V rozporu s tím, jak se to občas v tuzemském prostředí traduje, nebyli Lévinas ani Sartre zdaleka prvními autory, kteří o Husserlově filosofii informovali francouzskou veřejnost. Jejich primát ve vztahu k Husserlovi spočívá spíše v tom, že byli – co se Francie týče – prvními interprety, kteří jeho fenomenologii „asimilovali“ do svého myšlení a od „pouhé“ kritiky přešli ke „korekci“ a vlastnímu systematickému rozvinutí vybraných aspektů Husserlova (zejména fenomenologického) myšlení. Tématem příspěvku tak bude nejprve ve stručnosti představit jednotlivé fáze rané recepce Husserlova myšlení ve Francii, a poté se zaměřit na Emmanuela Lévinase a Jean-Paula Sartra jako Husserlovy první originální francouzské interprety čerpající inspiraci pro své vlastní filosofické „podniky“ především z podrobných analýz Husserlovy koncepce intencionality (oba těžili především z prvních Idejí a Karteziánských meditací) s důrazem, vedle jiných významových ohledů, především na to, kde oba spatřují její limity.

David Rybák, PedF UK – Žitý svět a universum

Husserlovo líčení zrodu filosofie a peripetie její konstituce spolu s jeho zkoumáními žitého světa otevírá jím samým ne zcela vytěžené problémy. Jakým způsobem filosofická a vůbec vědecká intence proměňuje horizont světa uvnitř evropské tradice? A opačně: jak se proměňuje sama filosofická intence v horizontu pasivity, v níž se stává tradicí? Jak se korelativně tomu proměňuje evropské lidství? To jsou otázky, které nepatří pouze do odborného bádání historie filosofie, ale především směřují k dotázání našeho vlastního smyslu a způsobu bytí. Chtěl bych ujít několik kroků k rozvinutí naznačených problémů spolu s širšími dějinnými implikacemi, které u Husserla nejsou rozvinuty nebo mají podobu pouhých heslovitých poznámek či dokonce blíže nevyjasněných titulů.

Aleš Novák, FHS UK – Vědecká filosofie, světový názor a „Tiefsinn“: tři podoby filosofie v Husserlově článku Filosofie jako přísná věda

Fenomenologie není pouze specifická metoda filosofického zkoumání, ale též svébytná filosofická pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné filosofické nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofie, a to v kontrastu proti dobově populárním filosofickým pozicím, jimiž byly naturalismus a filosofie světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy filosofie skutečně přísně vědeckou filosofií, jež bude filosofií fenomenologickou.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Fotodokumentace je na tomto odkazu.

Dvě přednášky Petera Trawnyho

Na pozvání Centra fenomenologického výzkumu a Společnosti pro filosofickou antropologii  zavítal ve dnech 24. a 25. dubna 2018 do Prahy německý filosof Peter Trawny (Bergische Universität Wuppertal) a pronesl dvě přednášky v rámci semináře Společnosti pro filosofickou antropologii.

Ďakujeme prof. Petrovi Trawnymu za podnetné prednášky, všetkým poslucháčom zas za pestré otázky a komentáre. Zvlášť ďakujeme doc. Alešovi Novákovi za preklad prednášok a tlmočenie diskusií.

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne 26. duben 2018

 

První přednáška 24. dubna byla věnována 200. jubileu narození Karla Marxe, a to konkrétně Marxovu pojetí revoluce, pod názvem Das Unerträgliche oder Marx und die Revolution (Nesnesitelné, čili Marx o revoluci).

Ve druhé přednášce 25. dubna pak v přednášce pod názvem Eine neue Heidegger-Lektüre (Nový způsob četby Martina Heideggera) představil svou novou metodu četby a interpretace textů Martina Heideggera, jež ho vedla k závěrům prezentovaným v kontroverzní knize Heidegger und der Mythos der jüdischen Weltverschwörung.

Obě přednášky se uskutečnily v Pražském kreativním centru, Staroměstské náměstí, 4/1, Praha 1.

Zde je odkaz na fotodokumentaci.

Zde je odkaz na audiovizuální záznam obou přednášek.

 

Knižní tip: Nicolas Malebranche – Hledání pravdy

S potěšením sdělujeme, že po několikaletém úsilí vyšel poprvé v českém překladu nejznámější a nejdůležitější spis Nicolase Malebranche Hledání pravdy.

Kniha vychází v nakladatelství Togga v překladu Martina Vrabce (1. díl) a Václava Zajíce (2. díl).

Prinášame fotky z utorkového krstu! Všetkým, ktorí s nami prišli osláviť zdarné ukončenie prekladu Malebrancha, týmto ďakujeme 📖🎉

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne 19. duben 2018

 

Přednáška Zdeňka Kratochvíla na semináři Společnosti pro filosofickou antropologii

10. dubna 2018 pronesl doc. Zdeněk Kratochvíl přednášku v rámci pravidelného podvečerního semináře Společnosti pro filosofickou antropologii s názvem:

Archaické a klasické (Obecná dichotomie v myšlení i umění na příkladech z raných a pozdních presokratiků i na sochařství a vázovém malířství)

 

Ďakujeme za početnú účasť na utorkovej prednáške doc. Kratochvíla! 😊🎉 Veríme, že i pre vás boli nové priestory láskou na prvý pohľad! Nezabudnite – vidíme sa o dva týždne na prednáške P. Trawnyho.

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne 12. duben 2018

 

1. Pro rozcvičení napřed větší rozhraní:
Neolit / doba bronzová: Ženské figury ubírají na objemu a roste míra stylizace.
Doba bronzová / železná: Možná proměna morálky, viz Odysseus, ale i Starý zákon. Temná staletí, geometrická stylizace (článkovitá těla odpovídají představě „psychofyzických orgánů“). Epika jako ohlédnutí.
2. Archaické / klasické zpodobování a myšlení:
Archaická stylizace figur: nadčasový úsměv, typologie, sochy z polotovarů z lomu.
Klasické zpodobování: veristické (realistické), výraz zohledňuje situaci, perspektiva; vyděluje se kategorie umění.
Archaická lyrika, přírodověda a filosofie: nouze, diference, meteorologická metafora (Archilochos, Míléťané, Hérakleitos).
Raně klasická filosofie: Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči, bezrozpornosti (i jako kriteria pravdy), vyděluje se pojem myšlení, důkaz sporem (Parmenidés). Tragédie jako ohlédnutí.
3. V klasické době brzy následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).

Fotka uživatele Společnost pro filosofickou antropologii.

Místo konání: Pražské kreativní centrum, Staroměstské náměstí 4/1, Praha 1.

Zde je odkaz na fotodokumentaci.

Knižní tip: Figury nicoty a negativity

Les Belles Lettres

V prestižním nakladatelství Les Belles Lettres vyšla kniha Fracoise Dastour(ové) Figures du néant et de la négation entre Orient et Occident. Z obsahu:

Avant-propos – De la nécessité, aujourd’hui, d’une pensée sans frontières
Ouverture – Heidegger : Ontologie et déconstruction de l’histoire de l’ontologie
Figure I – Être et non-être dans la pensée grecque : Parménide, Gorgias, Pyrrhon
Figure II – Bouddhisme et pensée de la vacuité et du néant : Nāgārjuna et Nishida
Figure III – Du « Rien » kantien à la négativité hégélienne
Figure IV – Le nihilisme : Schopenhauer-Nietzsche-Heidegger
Figure V – Le néant, le négatif et la phénoménologie : Husserl, Heidegger, Sartre, Merleau-Ponty, Maldiney
Finale – Heidegger : la biffure de l’être et la phénoméno-logie de l’inapparent

Odkaz na stránky vydavatelství.

 

Knižní tip: The Oxford Handbook of the History of Phenomenology

The Oxford Handbook of the History of Phenomenology

Edited by Dan Zahavi

  • The definitive historical guide to one of the main streams of modern philosophy
  • The three parts focus on historical roots and influences; on individual phenomenologists; and on key themes in phenomenology
  • Discusses Husserl, Heidegger, Merleau-Ponty, Sartre, Beauvoir, Levinas, and many other great modern thinkers
  • Covers mind, body, self, time, space, action, perception, imagination, ethics, and many other topics
  • An illustrious line-up of authors from North America, Europe, the UK, and Ireland
  • Companion volume to the Oxford Handbook of Contemporary Phenomenology (2012)

This Oxford Handbook offers a broad critical survey of the development of phenomenology, one of the main streams of philosophy since the nineteenth century. It comprises thirty-seven specially written chapters by leading figures in the field, which highlight historical influences, connections and developments, and offer a better comprehension and assessment of the continuity as well as diversity of the phenomenological tradition.
The handbook is divided into three distinct parts. The first part addresses the way phenomenology has been influenced by earlier periods or figures in the history of philosophy. The second part contains chapters targeting prominent phenomenologists: How was their work affected by earlier figures, how did their own views change over time, and what kind of influence did they exert on subsequent thinkers? The contributions in the third part trace various core topics such as subjectivity, intersubjectivity, embodiment, spatiality, imagination etc. in the work of different phenomenologists, in order to explore how the notions were transformed, enriched, and expanded up through the century.
This volume will be a source of insight for philosophers, students of philosophy, and for people working in other disciplines of the humanities, social sciences, and sciences, who are interested in the phenomenological tradition. It is an authoritative guide to how phenomenology started, how it developed, and where it is heading.

Odkaz na stránku vydavatelství.

 

Rozhovor s Alešem Novákem o Heideggerovi

Na níže uvedeném odkazu je rozhovor s Alešem Novákem z ledna 2018, ve kterém hovoří o Heideggerových „černých sešitech“, o tehdy nadcházející návštěvě Petera Trawnyho, o pravidelných seminářích Společnosti pro filosofickou antropologii a o rovněž tehdy teprve připravovaných konferencích na počest 200. výročí narození Karla Marxe a 80. výročí úmrtí Edmunda Husserla.

 

https://fhs.cuni.cz/FHS-1886.html

 

Knižní tip: Dan Zahavi, Husserl’s Legacy

Dan Zahavi

Husserl’s Legacy

Phenomenology, Metaphysics, and Transcendental Philosophy

Cover for Husserls Legacy

  • Fascinating study of one of the most influential modern thinkers
  • Illuminates the foundations of phenomenology, and its continuing value for philosophy today

Dan Zahavi offers an in-depth and up-to-date analysis of central and contested aspects of the philosophy of Edmund Husserl, the founder of phenomenology.

What is ultimately at stake in Husserl’s phenomenological analyses? Are they primarily to be understood as investigations of consciousness or are they equally about the world? What is distinctive about phenomenological transcendental philosophy, and what kind of metaphysical import, if any, might it have? Husserl’s Legacy offers an interpretation of the more overarching aims and ambitions of Husserlian phenomenology and engages with some of the most contested and debated questions in phenomenology. Central to its interpretative efforts is the attempt to understand Husserl’s transcendental idealism. Husserl’s Legacy argues that Husserl was not an internalist, nor a quietist when it comes to metaphysical issues; that he assigned a fundamental importance to facticity and intersubjectivity; and that he was not opposed to all forms of naturalism.

Odkaz na stránku vydavatele.

Na tomto odkazu je recenze uvedené knihy.

 

Knižní tip: Heideggerovy Zollikonské semináře

Heidegger, Martin: Zollikoner SeminareHeidegger, Martin: Zollikoner Seminare

Hrsg. von Peter Trawny
2017. XXXII, 880 stran.
Kt 79,00 € ISBN 978-3-465-03997-6
Ln 89,00 € ISBN 978-3-465-03998-3
Martin Heidegger Gesamtausgabe 89

Sebrané spisy Martina Heideggera (Gesamtausgabe) jsou o jeden svazek bohatší, a to o svazek 89, kterým jsou pozoruhodné a nedoceněné Zollikonské semináře, které Martin Heidegger pořádal na podnět švýcarského psychoanalytika a zakladatele daseinsanalýzy, Medarda Bosse, v rozpětí let 1959 až 1969. Celkem se uskutečnilo dvanáct seminářů, ze kterých se však dochovalo jen devět protokolů, které spolu s vybranými dopisy ze vzájemné korespondence a s přepisem vzájemných rozhovorů během společné letní dovolené na Sicílii vydal Medard Boss v roce 1987 mimo Heideggerovy sebrané spisy.

Zatímco Bossova edice čítá pouze 369 stran textu, rozsah nové edice je 870 stran, a to při vyloučení zmíněného výboru z korespondence mezi Heideggerem a Bossem. Je zřejmé, že čtenář má k dispozici zcela jinou knihu, a to jak koncepčně, tak obsahově. Celkový koncept předložené edice navrhl dlouholetý vydavatel Heideggerových spisů Friedrich-Wilhelm von Herrmann, který se zřekl vydavatelské role ve prospěch Petera Trawnyho.

Jestliže původní Bossova edice měla strukturu: protokoly k jednotlivým seminářům – rozhovory během dovolené – výbor z korespondence, je koncept nové edice následující: protokoly jsou zařazeny až na úplný závěr svazku (s. 637-870), kterým předchází pečlivě do oddílů časově a tematicky řazené poznámky z pozůstalosti vztahující se k uvedeným seminářům (s. 7-631).

Třemi vůdčími tématy seminářů, kterým je věnována i největší část doprovodných materiálů, excerpt z recentní literatury a poznámek, jsou časovost, tělesnost a vědecká metoda. Publikované materiály odhalují, jak důkladně byl Heidegger obeznámen s aktuální odbornou literaturou, ze které si zeširoka vypisoval citace, které pak patrně během seminářů diskutoval. To platí především pro problematiku tělesnosti, která je v předložených seminářích jedinečným, byť ne vyčerpávajícím, a už vůbec ne uspokojivým způsobem diskutována, takže zmíněné semináře jsou tím hlavním místem, odkud lze relevantně se pokoušet o rekonstrukci čehosi jako „Heideggerovo pojetí tělesnosti“. Nově zveřejněné poznámky totiž dokazují, že Heidegger byl přímo seznámen se Sartrovou kritikou i jeho vypracováním tělesnosti z knihy Bytí a nicota, ale i s Merleau-Pontyho pojednáním tělesnosti z knihy Fenomenologie vnímání. Nicméně nejvíce ho filosoficky stimulovalo vypracování Elisabeth Ströcker z jejího habilitačního spisu „Philosophische Untersuchungen zum Raum“ (Frankfurt a. M.: Klostermann 1965).

Nejrozsáhlejší úvahy věnuje Heidegger rozdílu mezi filosofickým myšlením a vědeckým bádáním. Věda, jak známo, podle Heideggera nemyslí. Heidegger věnoval nejvíce úsilí během seminářů sblížení se zcela odlišných způsobů tematizace a artikulace, a proto opakovaně promýšlí, co je to vědecká metoda. Hlavními historickým zdroji jsou Descartesovy Regulæ ad directionem ingenii (konkrétně IV. Regula), Kantova Kritika čistého rozumu, ale i Newtonova Principia. Nicméně, jak již řečeno, překvapuje znalostí aktuální přírodovědecké literatury, a to především z oblasti kybernetiky. Opakovaně cituje Nietzscheho slavný notát, že metoda zvítězila nad vědou (KSA, NF-1888, 15[51]). Z kritického uvažování o metodě přírodních věd pak dává k dispozici platformu pro seriózní založení daseinsanalýzy jakožto lékařsko-terapeutické metody, v jejímž jádru je starost o záchranu člověka ve zpustlém světě.

Nejnovější svazek Heideggerovy Gesamtausgabe není tedy určen pouze odborníkům na jeho „pozdní“ myšlení, ale i badatelům z oblasti historie a teorie vědy, ba dokonce psychologům a psychoterapeutům. Po vší kontroverzi nedávné doby je v souvislosti s Heideggerem opět možné zabývat se jeho myšlením a tím, co nám odkazuje a k čemu nás přivádí, necháme-li se jím oslovit.

Zde je odkaz na publikovanou recenzi Aleše Nováka v časopise Philosophica Critica 1/2018.

Knižní tip: Martin Heidegger: Zu eigenen Veröffentlichungen

Heidegger, Martin: Zu eigenen Veröffentlichungen

Nach den Handschriften hrsg. von Friedrich-Wilhelm v. Herrmann
2018. XXVIII, 594 Seiten
Ln 78,00 € ISBN 978-3-465-00115-7
Kt 68,00 € ISBN 978-3-465-00101-0
Martin Heidegger Gesamtausgabe 82

Heidegger, Martin: Zu eigenen Veröffentlichungen

V rámci sebraných spisů Martina Heideggera vychází svazek 82 „K vlastním publikacím“, který nechává nahlédnout do myslitelské dílny a seznamuje s Heideggerovou sebe kritikou. Svazek 82 shromažďuje poznámky k následujícm publikacím: Sein und Zeit (1927), Was ist Metaphysik? (1929), Der Ursprung des Kunstwerkes (1935/36), Ἀγχιβασίη (1944/45) a Brief über den Humanismus (1946). Největší část úvah náleží knize Sein und Zeit.

 

 

Knižní tip: Dan Zahavi – Self and Other

Self and Other

Exploring Subjectivity, Empathy, and Shame

Dan Zahavi

  • Original work by a leading scholar of his generation
  • Brings together analytic philosophy and phenomenology
  • A new answer to the question of what selfhood is, and how we should understand it

Cover for Self and Other

Can you be a self on your own or only together with others? Is selfhood a built-in feature of experience or rather socially constructed? How do we at all come to understand others? Does empathy amount to and allow for a distinct experiential acquaintance with others, and if so, what does that tell us about the nature of selfhood and social cognition? Does a strong emphasis on the first-personal character of consciousness prohibit a satisfactory account of intersubjectivity or is the former rather a necessary requirement for the latter?
Engaging with debates and findings in classical phenomenology, in philosophy of mind and in various empirical disciplines, Dan Zahavi’s new book Self and Other offers answers to these questions. Discussing such diverse topics as self-consciousness, phenomenal externalism, mindless coping, mirror self-recognition, autism, theory of mind, embodied simulation, joint attention, shame, time-consciousness, embodiment, narrativity, self-disorders, expressivity and Buddhist no-self accounts, Zahavi argues that any theory of consciousness that wishes to take the subjective dimension of our experiential life serious must endorse a minimalist notion of self. At the same time, however, he also contends that an adequate account of the self has to recognize its multifaceted character, and that various complementary accounts must be integrated, if we are to do justice to its complexity. Thus, while arguing that the most fundamental level of selfhood is not socially constructed and not constitutively dependent upon others, Zahavi also acknowledges that there are dimensions of the self and types of self-experience that are other-mediated. The final part of the book exemplifies this claim through a close analysis of shame.

https://global.oup.com/academic/product/self-and-other-9780199590681?cc=dk&lang=en&

 

Publikace: Pravda o myšlení Martina Heideggera

Myšlení a dílo Martina Heideggera je vystaveno opakovaným obviněním ze spolupráce s národním socialismem, ke kterému se nyní přidalo obvinění ze systematického antisemitismu, které se objevilo v souvislosti s vydáním jeho soukromých zápisníků známých pod označením „Černé sešity“. Samotné zápisníky by nevzbudily tolik pozornosti, kdyby jejich vydavatel, Peter Trawny, zároveň nepublikoval svou interpretující knihu o Heideggerovi a mýtu světového židovského spiknutí.

Není povolanější autor než Friedrich-Wilhelm von Herrmann, jenž byl po čtyři poslední roky Heideggerova života jeho osobním tajemníkem a filosof ho pověřil vydáváním svého souborného díla, který dokáže jednoznačně vyvrátit a odmítnout Trawnyho lživá a falešná tvrzení, aniž by prováděl apologii samotného Heideggera. Von Herrmannova reakce na lživá obvinění mají formu přehledného, systematického výkladu geneze Heideggerova myšlení, a potud může jeho krátká kniha sloužit jako vynikající uvedení do celkového kontextu myšlení a díla Martina Heideggera, který – i když nemusí být každému čtenáři sympatický buď jako člověk, nebo jako myslitel – přesto zůstane jedním z největších filosofů 20. století.

F.-W. von Herrmann, Pravda o myšlení Martina Heideggera, sestavil a přeložil Aleš Novák, Praha: Togga 2017, 111 str.