Přednáška Aleše Nováka o Ernstu Jüngerovi

V rámci pravidelných seminářů Společnosti pro filosofickou antropologii, jež se konají v Pražském kreativním centru, vystoupil dne 18. června 2019 od 18:30 Aleš Novák s přednáškou Bolest jako čistý sebe-prožitek subjektivity člověka: K pojednání O bolesti Ernsta Jüngera, která měla následující anotaci:

Filosoficky viděno má člověk v novověku význam subjektu. Ten se stává terčem kritiky a zpochybňování mj. i v myšlení Friedricha Nietzscheho, jehož myšlenka vůle k moci však může zároveň – pod jistým úhlem interpretace – sloužit naopak jakožto extrémní vyvrcholení právě představy subjektivity. A vskutku dochází v díle Ernsta Jüngera, který se považuje za ryzího nietzscheána, k uchopení a reinterpretaci subjektivity člověka v intencích Nietzscheho myšlenky vůle k moci, kdy subjektivita již nespočívá primárně či dominantně v sebe určující se racionalitě „myslícího já“ (lat. ego cogito), nýbrž – paradoxně – v bolesti. Jünger považuje za prubířský kámen „autenticity“ subjektivity tezi: „řekni mi svůj vztah k bolesti a já ti řeknu, kdo jsi“. Jünger nietzscheánsky odhaluje způsoby, jak novověký a moderní člověk před bolestí utíká a zastírá si ji, jen aby jí o to rychleji a intenzivněji vbíhal do náručí, což je Jüngerovou verzí Nietzscheho myšlenky nihilismu. Jedině vystavením se bolesti lze pochopit smysl bytí člověka, kterým je přitakání vůli k moci v podobě totální mobilizace světa figurou dělníka, jehož uniformou je technika.

Aleš Novak, Univerzita Karlova, presenting at the 50th Anniversary Conference of the Journal of the British Society for…

Zveřejnil(a) BSP: The British Society for Phenomenology dne Neděle 2. června 2019

Přednáška se uskutečnila v Pražském kreativním centru v sál Minuta dne 18. června 2019 od 18:30.

Záznam přednášky je na tomto odkazu.

Knižní tip: Jakub Chavalka o Burckhardtovi a Nietzschovi

Jakub Chavalka – DĚJINY A SEBETVORBA. JACOB BURCKHARDT JAKO NIETZSCHŮV MODELOVÝ ČTENÁŘ. Praha: Karolinum 2019.

Anotace: Kniha si klade otázku, čím mohl u nás poněkud pozapomenutý kulturní historik Jacob Burckhardt imponovat mnohem slavnějšímu a známějšímu Friedrichovi Nietzschemu, a to natolik, že se Nietzsche, proslulý svými příkrými postoji k filosofické tradici i víceméně osamělým způsobem života, doslova dožadoval Burckhardtovy pozornosti. První oddíl nejprve mapuje možnost pojmové (Gewaltmensch – Übermensch) a biografické (společné působení na Basilejské univerzitě) blízkosti. Poté se pokouší prokázat Burckhardtův zásadní vliv na Nietzschovu rozmíšku s Richardem Wagnerem. Ve druhém oddíle se přechází k metodě Burckhardtovy kulturní historie (Kulturgeschichte), která v mnohém předznamenala Nietzschovu genealogii, a ustavila tak východiska pro jeho pojetí morálky, která by měla spíše než o vymáhání zásad a pravidel dbát o to, jaký obraz lidství zavěšuje nad člověka a jak si jej zjednává. Tímto upřednostněním sebetvorby před poslušností počíná dle Burckhardta italská renesance. Hlavní teze knihy zní: od okamžiku, kdy Nietzsche zahlédl možnost přivtělení
renesanční formy ctnosti (bez moralinu – virtù) a z ní plynoucí koncept plastické síly, učinil
z Burckardta svého modelového čtenáře, tj. toho, komu adresoval své spisy jako vzoru všech
budoucích čtenářů. Jacob Burckhardt tak nabývá epochální důležitosti, neboť ztělesňuje obraz lidství, jenž Nietzsche předpokládal u každého, kdo bere do ruky jeho knihy.

Není k dispozici žádný popis fotky.

Křest knihy proběhl 14. června od 18:00 v Pražském kreativním centru v sále Minuta.

Na tomto odkazu je fotodokumentace.

Knižní tip: Eckhart, Heidegger, and the Imperative of Releasement

Ian Alexander Moore

Eckhart, Heidegger, and the Imperative of Releasement

SUNY series in Contemporary Continental Philosophy

Price: $95.00 
Hardcover – 352 pages
ISBN: 978-1-4384-7651-3

Summary:
Provides the first systematic interpretation of Heidegger’s relation to Eckhart, centering on the idea that we must release ourselves in order to know the truth.
In the late Middle Ages the philosopher and mystic Meister Eckhart preached that to know the truth you must be the truth. But how to be the truth? Eckhart’s answer comes in the form of an imperative: release yourself, let be. Only then will you be able to understand that the deepest meaning of being is releasement and become who you truly are. This book interprets Eckhart’s Latin and Middle High German writings under the banner of an imperative of releasement, and then shows how the twentieth-century thinker Martin Heidegger creatively appropriates this idea at several stages of his career. Heidegger had a lifelong fascination with Eckhart, referring to him as “the old master of letters and life.” Drawing on archival material and Heidegger’s marginalia in his personal copies of Eckhart’s writings, Moore argues that Eckhart was one of the most important figures in Heidegger’s philosophy. This book also contains previously unpublished documents by Heidegger on Eckhart, as well as the first English translation of Nishitani Keiji’s essay “Nietzsche’s Zarathustra and Meister Eckhart,” which he initially gave as a presentation in one of Heidegger’s classes in 1938.

Moore’s book is an impressive achievement. Nobody can fail to learn from it or fail to appreciate the dedication and devotion that has enabled him to produce what is unquestionably an indispensable volume for anybody interested in Eckhart, late Heidegger, or the relation of so-called mysticism to philosophy more generally.” — Robert Bernasconi, Pennsylvania State University

Ian Alexander Moore is a faculty member at St. John’s College in Santa Fe, New Mexico. He is the coeditor (with Alan D. Schrift) of Transcendence and the Concrete: Selected Writings, by Jean Wahl.

Odkaz na stránky vydavatelství.

Přednáška Daniely Tinkové

Dalším hostem pravidelného semináře Společnosti pro filosofickou antropologii byla historička Daniela Tinková z Ústavu českých dějin FF UK, jež dne 21. května 2019 pronesla přednášku s názvem: Neklidní zemřelí. Dekriminalizace sebevraždy mezi sekularizací a medikalizací (17. – 19. století).

Na obrázku může být: 1 osoba

Anotace: Přednáška se zabývala tématem, kterému jsem se věnovala v posledních letech především – dekriminalizaci (a s ní spjaté sekularizaci a medikalizaci) dobrovolné smrti, a to v poměrně dlouhém časovém úseku od konce 17. do druhé poloviny 19. století. I když geografické jádro představovaly především české země, téma bylo zasazeno i do kontextu širších dobových (morálněfilozofických, právnických a lékařských) diskusí německých a francouzských. Na příkladu dobrovolné smrti, která byla v habsburské monarchii zločinem do roku 1803, policejním přestupkem do roku 1850 a do roku 1873 neměli sebezabití nárok na spočinutí v posvěcené půdě hřbitova, jsem se pokusila ukázat jednak vztahy mezi učeneckými debatami a soudní praxí provozovanou (i) na prostém českém venkově, jednak širší kulturní procesy, jako je konfrontace „režimu pravdy“ morálně-teologického diskursu s diskursem lékařským či napětí mezi církví a státem v (post)osvícenské době.

Přednáška se uskutečnila tradičně v Pražském kreativním centru.

Knižní tip: Neunzig Jahre ‚Sein und Zeit‘

Seubert, Harald (Hrsg.)
Neunzig Jahre ‚Sein und Zeit‘ Die fundamentaltontologische Frage nach dem Sinn von Sein
312 stran, €[D] 39,-
ISBN: 978-3-495-49039-6

90 Jahre nach der Erstpublikation von Heideggers Hauptwerk Sein und Zeit rekonstruieren die verschiedenen Beiträge des Bandes den fundamentalontologischen Denkansatz im Horizont der Philosophie der Moderne ebenso wie der abendländischen Metaphysik und nicht zuletzt im Zusammenhang von Heideggers Denkweg. Wie wenige Werke der Philosophie entfaltet Heideggers chef d’oeuvre noch immer eine ungebrochene Faszination. In den Aufsätzen verbinden sich unterschiedliche Zugänge zu Heideggers Werk, von der Phänomenologie über die philologisch-textimmanente Interpretation bis zu Verfahrensweisen der analytischen Philosophie. Sie lassen sich daher als repräsentativer Querschnitt heutiger auf dessen Denken konzentrierter Heidegger-Forschung verstehen. Innen- und Außenperspektiven ergänzen einander dabei fruchtbar. Die in Sein und Zeit exponierten und entwickelten Phänomene und Begriffe werden gleichermaßen sowohl in ihrer immanenten Bedeutungsstruktur wie auch in ihren Kontexten und ihrer systematischen Relevanz analysiert. Nicht zuletzt spielt Heideggers eigene lebenslange Auseinandersetzung mit Sein und Zeit eine Rolle.

Mit Beiträgen von Norbert Bolz, Paola-Ludovica Coriando, Rainer Enskat, Dietmar Koch, Reinhard Knodt, Reinhard Mehring, Igor Mikecin, Klaus Neugebauer, Günther Neumann, Alina Noveanu, Ingeborg Schüßler, Harald Seubert, Pirmin Stekeler-Weithofer und Niels Weidtmann.

Knižní tip: Oxford Handbook of Levinas

The Oxford Handbook of Levinas (2019)

The Oxford Handbook of Levinas

Edited by Michael L. Morgan

Oxford Handbooks

  • The most up-to-date collection of essays on the overall sweep of Emmanuel Levinas’s works and thought, written by an international group of leading and emerging scholars
  • Provides a unique overview of Levinas’s place in the traditions of Western philosophy and religious thought, and the importance of his thought in other disciplines
  • Includes novel and critical readings of central themes in Levinas’s work

Emmanuel Levinas (1906-1995) emerged as an influential philosophical voice in the final decades of the twentieth century, and his reputation has continued to flourish and increase in our own day. His central themes—the primacy of the ethical and the core of ethics as our responsibility to and for others—speak to readers from a host of disciplines and perspectives. However, his writings and thought are challenging and difficult. The Oxford Handbook of Levinas contains essays that aim to clarify and engage Levinas and his writings in a number of ways. Some focus on central themes of his work, others on the ways in which he read and was influenced by figures from Plato, Hobbes, Descartes, and Kant to Blanchot, Husserl, Heidegger, and Derrida. And there are essays on how his thinking has been appropriated in moral and political thought, psychology, film criticism, and more, and on the relation between his thinking and religious themes and traditions. Finally, several essays deal primarily with how readers have criticized him and found him wanting. The volume exposes and explores both the depth of Levinas’s philosophical work and the range of applications to which it has been put, with special attention to clarifying why his interests in the human condition, the crisis of civilization, the centrality and character of ethics and morality, and the very meaning of human experience should be of interest to the widest range of readers.

Odkaz na stránky OUP.

Dan Zahavi ve Společnosti pro filosofickou antropologii

Dalším hostem pravidelných seminářů Společnosti pro filosofickou antropologii byl Dan Zahavi, jenž působí na Center for Subjectivity Research Univerzity Kodaň a na St Hilda’s College oxfordské univerzity.

Na obrázku může být: 1 osoba, směje se, brýle a záběr zblízka
Dan Zahavi po přednášce ve Společnosti pro filosofickou antropologii dne 7. května 2019 (foto T. Badurová)

Dne 7. května 2019 pronesl Dan Zahavi přednášku v rámci pravidelných seminářů s názvem „Phenomenology and qualitative research“ a následující anotací: Since its inception, phenomenological philosophy has exerted an influence on empirical science. But what is the best way to practice, use and apply phenomenology in a non-philosophical context? How deeply rooted in phenomenological philosophy must qualitative research be in order to qualify as phenomenological? How many of the core commitments of phenomenology must it accept? In my talk, I will criticize the approaches of van Manen, Smith and Giorgi, and propose some alternative strategies.

Přednáška se uskutečnila tradičně v Pražském kreativním centru.

Záznam přednášky je na tomto odkazu.

Fotodokumentace je na tomto odkazu.

Workshop s Danem Zahavim

V pondělí 6. května 2019 se uskutečnil v refektáři Jezuitské koleje v Kutné Hoře workshop s Danem Zahavim s následujícím programem:

Dan Zahavi: Husserl and transcendental idealism

Daniella Prieto Arrubla: The Transcendental Ego as Subject and Object in Husserl’s Cartesian Meditations

Vladimer Jalagonia: From the Criticism of Representational Theory to the Analyses of Categorical Intuition.Beginning of Husserl’s Transcendental Idealism in V-VI Logical Investigation

Viktor Zavřel: Husserl’s dichotomy in theory of knowledge

David Sajvera: Resistance and Personality

Zuzana Býmová: Writing the Otherness. At the limit of thought between Emmanuel Lévinas and Maurice Blanchot

Jakub Votroubek: We are all subject to humanity

Na obrázku může být: 1 osoba, sedící a hrající na hudební nástroj
Dan Zahavi během workshopu v Kutné Hoře dne 6. května 2019 (foto T. Badurová)

CfP: Fenomenologická ročenka 2019

Vyzýváme k zasílání rukopisů odborných textů do tematického svazku Fenomenologické ročenky 2019, která v podobě recenzované a jednotně zeditované kolektivní monografie navazuje na předchozích osm svazků Ročenky pro filosofii a fenomenologický výzkum a vychází za podpory Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a ve spolupráci se Společností pro filosofickou antropologii. Fenomenologická ročenka má status periodicky vycházející editované, recenzované kolektivní monografie, jež má pro každý rok vždy konkrétní tematické zacílení, byť zůstává otevřená i příspěvkům nevěnujícím se vůdčímu tématu pro daný rok. Uzávěrka pro přijetí textů je 1. září 2019.

Hlavní téma roku 2019: „Proti fenomenologii: kritiky fenomenologie

Máme-li pokračovat ve fenomenologii jako kolektivním kritickém filosofickém podniku, je nezbytné vypořádat se s různými formami kritiky, které vůči němu byly a jsou vznášeny. První rovina kritiky se týká samotného pojmu fenomenologie, který se od svých historických počátků neustále proměňuje. Uvnitř celého fenomenologického pole dochází k opakované sebekritice a proměně základních východisek, takže Husserlova fenomenologie prochází různými mutacemi od Heideggera, Merleau-Pontyho, Lévinase či Landgrebeho až po současné pokusy fenomenologii naturalizovat. – Dále je třeba vyjasnit „institucionální“ postavení fenomenologie, totiž zda se jedná o metafyzický podnik, o heuristickou metodu v humanitních vědách, o filosofickou disciplínu či o něco jiného. To také souvisí se smyslem či se záměry fenomenologie, tedy s tím, jestli jejím cílem zůstává pokus založit veškeré vědění na absolutním základě, tedy být kritikou vědy i filosofie, jak tomu bylo u Husserla, anebo zda se její cíle proměnily. – Hlavní rovina kritiky se ovšem týká klíčových pojmů, s nimiž fenomenologie pracuje, jako jsou pojmy např. subjektu, zkušenosti nebo intuice. V jakém smyslu lze třeba mluvit o tzv. čisté zkušenosti, která není kontaminovaná jazykem a kulturou? Je možné uchopit v reflexi prožívání jako takové, nebo je fenomenologická reflexe z principu neukončitelná, jak tvrdí Merleau-Ponty? Pracuje fenomenologie s čistě subjektivním prožíváním, které je přístupné v intuici, resp. do jaké míry je fenomenologie schopná vyrovnat se s nutnou zprostředkovaností každé zkušenosti? Může fenomenologie překročit jazyk a jeho struktury, či nemůže myslet jinak než podle nich? Jaké postavení má dnes ve fenomenologii subjektivita a její sebe-reflexivní model, pokud jej konfrontuje s různými formami strukturalistické, naturalistické či psychoanalytické kritiky? – Vítáme příspěvky diskutující některé z konkrétních (uvedených i dalších neuvedených) témat samostatně či v širší kontextové diskusi, a to včetně právě pozic kritizujících fenomenologii, např. analytické filosofie jazyka či mysli, psychologie či kognitivních věd, antropologie či sociálního konstruktivismu apod.

Vedlejší témata:

1) 120. výročí narození a 60 let od skonu A. Schütze. U příležitosti obou výročí chceme připomenout opomíjenou a nedoceňovanou osobnost fenomenologického bádání. Alfred Schütz se narodil 13. dubna 1899 ve Vídni, kde vystudoval práva a filosofii, a pak působil jako právní zástupce. V roce 1939 emigroval přes Paříž do USA, kde začal pracovat v bankovnictví, v tuto dobu se o vědu zajímal ve svém volném čase – jeho motto znělo: „Přes den jsem úředníkem, v noci sociologem.“ Od roku 1943 přednášel na New School for Social Research, roku 1944 se zde stal hostujícím profesorem. V roce 1952 se zde stal vedoucím katedry sociologie, o pět let později dostal za úkol vybudovat samostatné filosofické oddělení. Zemřel náhle 20. května 1959. Schütz je považován za zakladatele fenomenologické sociologie. V jeho myšlení jej velmi ovlivnil Edmund Husserl, jehož fenomenologické teze převedl do sociologie. Kromě Husserla jej ovlivnil také Max Weber, a to zejména konceptem smyslu sociálního jednání a metodou ideálních typů. Po příchodu do USA jej významně ovlivnil také americký pragmatismus – zejména Georgem Herbertem Meadem, Williamem Jamesem a Johnem Deweym. Schütz doplnil Husserlovu fenomenologii o zmíněné koncepty Maxe Webera a americký pragmatismus, čímž došlo ke sblížení fenomenologické sociologie s americkým sociálním behaviorismem a interakcionismem. Schütz si kladl dvě otázky: 1. otázka ontologická se ptá na podobu životního světa a vzájemné porozumění si subjektů. 2. otázka metodologická se ptá po podobě vědy, která se tímto životním světem zabývá, a po metodách, kterými je možné tento svět zkoumat. – Vítáme příspěvky diskutující buď konkrétní téma či spis daného autora, dále jeho pojetí fenomenologické metody a její aplikaci na poli sociologického zkoumání, příp. Schützův vztah k uvedeným autorům, již obohatili jeho myšlení a dílo.

2) 130. výročí narození M. Heideggera a 30 let od vydání jeho Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis). U příležitosti 130. výročí narození Martina Heideggera a zároveň 30 let od vydání jeho spisu Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis) zveme ke kritické věcné diskusi myšlení, díla i dalšího působení zmíněného myslitele. Vítáme příspěvky diskutující buď konkrétní téma či spis daného autora, dále jeho pojímání jiných autorů západní (nejen filosofické, ale i literární a výtvarné) tradice, příspěvky srovnávající Heideggerovy úvahy s dílem jiných autorů předchozí i následující tradice apod.

3) Varia. Číslo je rovněž volně otevřené příspěvkům nesouvisejícím s hlavním tematickým zaměřením. Vítáme příspěvky s filosoficko-antropologickým zaměřením a obsahem, příspěvky inter- či transdisciplinární se zaměřením na estetiku, literární teorii, intelektuální historii, dějiny filosofie a vědy atd. Velký důraz klademe rovněž na tuzemskou tradici fenomenologického a post-fenomenologického bádání, avšak vítáme i příspěvky věnované obecně historické tradici filosofického výzkumu a diskuse v prostoru někdejšího Československa v rozmezí 1918-1989. Fenomenologická ročenka přijímá rovněž překlady cizojazyčných textů, článků či ukázek překladů z doposud nepřeložených či připravovaných klíčových titulů ze zmíněných tematických oblastí či od autorů zásadních pro uvedené tematické oblasti.

Rukopisy v českém, slovenském, anglickém, francouzském anebo německém jazyce v rozsahu 10 až max. 50 stran (zahrnující shrnutí v českém a anglickém, příp. dalším jazyce; klíčová slova v čj a aj; připojený soupis literatury za článkem) zasílejte elektronicky na adresu ales.novak[at]fhs.cuni.cz, a to nejpozději do 1. září 2019. Rukopisy projdou peer review procesem (proto by se mělo v rukopise zamezit identifikaci autora) a autoři budou vyrozuměni nejpozději do 1. října 2019. Identifikační údaje nechť jsou uvedeny samostatně na titulním listě a měly by určitě obsahovat jméno a příjmení autora, afiliaci, e-mailovou adresu, jež bude zveřejněna spolu se článkem.


Přednáška Ondřeje Váši v rámci Společnosti pro filosofickou antropologii

Společnost pro filosofickou antropologii i v březnu pokračuje v pořádání pravidelných úterních seminářů konaných v Pražském kreativním centru jednou za čtrnáct dní od 18:30.
Dalším hostem byl 26. března 2019 Ondřej Váša. Přednáška s názvem „Druhá šance pro Lajku. Vzkříšení a přírodní teologie v kontextu současné astronautiky“ se konala od 18:30 v Pražském kreativním centru v sále Minuta.

Thomas Wright, An Original Theory or New Hypothesis of the Universe, 1750

Thomas Wright, An Original Theory or New Hypothesis of te Universe, 1750

Anotace: Proč jsou zakládajícím aktem naší kosmické přítomnosti slova loučení? Jakým způsobem je iniciativa SpaceX Elona Muska zakořeněná v myšlení „virtuosů“ 18. století? Tyto dvě otázky však budiž pouhými Hérakleovými sloupy přednášky, jejímž pravým cílem bude doplout – plus ultra! – přinejmenším na úpatí odpovědi po současném určení „vůle k místu“ v kosmickém prostoru, a to v kontextu motivu vzkříšení.

Vstup volný.

Přednáška Holgera Zaborowskiho na pravidelném semináři Společnosti pro filosofickou antropologii

Společnost pro filosofickou antropologii i v novém roce pokračuje v pořádání pravidelných úterních seminářů konaných v Pražském kreativním centru jednou za čtrnáct dní od 18:30.

Dalším hostem byl 26. února 2019 prof. Holger Zaborowski, který působí na Philosophisch-Theologische Hochschule Vallendar (Německo). Přednáška s názvem „Going Beyond Oneself: The Revolution of Mercy“ se konala tradičně v Pražském kreativním centru a měla tuto anotaci:

Přednáška předvede fenomenologické přiblížení „milosrdenství“, ukáže jeho důležitost bez jakýchkoli religiózních předpokladů a její aktuálnost pro naši přítomnou dobu.

Záznam přednášky je na tomto odkazu.

Přednáška Jana Černého na semináři Společnosti pro filosofickou antropologii

V úterý 12. února 2019 proběhl další z pravidelných seminářů Společnosti pro filosofickou antropologii pořádaných v Pražském kreativním centru.

Hostem byl Jan Černý z Univerzity Hradec Králové, který pronesl přednášku s názvem Subjektivita v materiální fenomenologii Michela Henryho s následující anotací:

Fenomenologický projekt Michela Henryho je vystavěn na protikladu dvou modů jevení, v němž ten první, jevení v imanenci života, je základem a originálním způsobem, jímž se uskutečňuje druhý, jevení v transcendenci světa. Sebezakoušení života je přitom původcem originální ipseity jevení a singulárního Já. Právě subjektivita jevení hraje v Henryho myšlení centrální roli. Přednáška nejprve představí základní kontury „materiální fenomenologie“ Michela Henryho a poté se bude zabývat dvěma problémy spojenými se subjektivitou: radikálně pasivní konstitucí subjektu materiální fenomenologie a otázkou, jak se v Henryho díle vyvíjí pojetí vztahu božské a lidské subjektivity.

Záznam přednášky je na tomto odkazu.

Přednáška Josefa Matouška o francouzských existencialistech


Pravidelný seminář Společnosti pro filosofickou antropologii: Josef Matoušek

Společnost pro filosofickou antropologii uspořádá v lednu seminář, který se koná v Pražském kreativním centru.

V úterý 29. ledna bude hostem Josef Matoušek, který od 18:30 prosloví přednášku s názvem „Stylizace antických mytologických hrdinů jako vzorů lidství ve francouzské existenciální filosofii 20.století“, a to od 18:30 v Pražském kreativním centru (sál Minuta).

Anotace: V tvorbě velkých klasiků francouzské filosofie existence lze sledovat motiv personifikování ideálů lidského přístupu k životu do podob konkrétních antických mytologických héróů. Cílem přednášky je v ucelené podobě představit a charakterizovat tuto typiku s ohledem na to, k jakým antickým hrdinům se vybraní myslitelé 20. století obrací, z jakých důvodů pracují právě s vybranými postavami, co tyto reprezentují, v čem jsou si zvolené bájné postavy podobné a co je naopak vzájemně odlišuje. Kromě zachycení odlišností mezi vybranými filosofickými koncepcemi tak přednáška poskytne bazální náhled na filosofický i literárně mimořádně produktivní období Francie první poloviny 20. století.

Vstup volný.

Vystoupení Jakuba Chavalky na semináři Společnosti pro filosofickou antropologii

V úterý 15. ledna si pro nás přednášku připravilMgr. Jakub Chavalka, Ph.D.,na téma: KANT A VITALISMUS V MYŠLENÍ…

Zveřejnil(a) Společnost pro filosofickou antropologii dne Pátek 11. ledna 2019

Záznam přednášky je na tomto odkazu.